Posvitavský vlečkový areál

úvod | Mosilana | Plynárna | Teplárna | Šmeral | Vojenské skladiště | Masná | Jatky | Škrobárna a PSB | Mrazírny | Technoplyn

• text
• foto
• mapa

Již brzy po otevření svitavské pobřežní dráhy v roce 1890 byla zprovozněna vlečka odbočující z posvitavské dráhy mezi Křenovou ulicí a napojením na vlárskou dráhu v km 0,768. Vlečka strojírny Ernsta Krackhardta objížděla velkým obloukem areál tehdejších jatek, úrovňově křížila Masnou ulici (od roku 1900 s tramvajovou tratí) a byla zakončena u Křenové ulice v prostoru dnešního domu Křenová 60. V areálu strojírny byla ještě krátká úvraťová kolej. Od roku 1898 firma vystupovala pod názvem Ernst Krackhardt Nachfolger Glaser und Gessner, v roce 1909 firma zanikla. Poté byla jako majitel vlečky zmiňována přádelna Sigmunda Schwarze. Dále vlečku patrně využívala sousední firma D. Frisch & Sohn, velkoobchod s vínem a výrobce likérů a rosolky (doložena 1918). Ve 20. letech vlečka zanikla.

Poblíž přejezdu Masné ulice blíže k řece fungovala krátká vlečka (doložená v roce 1904), jejímž provozovatelem bylo město. Odbočovala z vlečky Krackhardt v km 0,128 a byla opatřena rampou pro vykládku dobytka. V roce 1910 již nebyla tato vlečka evidována. Za první republiky byla ve stejných místech zřízena vlečka Státní epidemijní pohotovosti (v provozu od roku 1926, dnes Krajská hygienická stanice). Vlečka se také označovala jako Zemský úřad v Brně, který byl zřizovatelem pohotovosti. Kusá kolej odbočovala v km 0,143 vlečky chemické továrny a vedla podél rampy dodnes existující budovy. Vlečku mohl využívat i sousední Městský desinfekční ústav (v provozu od roku 1930). V roce 1946 již vlečka nebyla doložena.

Ještě před zánikem vlečky do strojírny, resp. přádelny, se u Masné ulice napojovala vlečka do chemické továrny a škrobárny Hochstetter a Schickardt, a proto zůstalo odbočení, první oblouk a přejezd přes Masnou ulici nadále v provozu (poprvé doložena v roce 1911).

Na podzim roku 1943 byla položena vlečka ke skladišti brambor (Kartoffellagerhalle) v prostoru ohraničeném ulicemi Masná a Kolískova, zadním traktem domů na Mlýnské ulici a náspem vlárské dráhy. Vlastní budova skladu odpovídala půdorysně dnešnímu autoservisu. Ze strany vlečkových kolejí byla opatřena rampou. Vlečka odbočovala v km 0,296 vlečky Hochstetter a Schickardt v blízkosti Masné ulice a v prostoru podél rampy se rozvětvovala do dvou kolejí na konci opatřených mezikolejovou spojkou. Obě koleje kuse končily u Kolískovy ulice. V průběhu okupace bylo běžnou praxí, že stavební práce začaly bez stavebního povolení, v tomto případě i bez projektové dokumentace, která byla vydána až v červenci 1944. Stavebníkem byl Zemský úřad v Brně. Při přechodu fronty v dubnu 1945 byla vlečka značně poškozena, zčásti byly i rozkradeny kolejnice a skladiště brambor zcela vyhořelo.

V poválečných letech bylo rozhodnuto na místě stávající bramborárny vybudovat garáže pro nákladní automobilovou dopravu ČSD (Autospráva Brno II). V letech 1946–1947 zde bylo vystavěno několik hal a správní budova. Byla obnovena i vlečka – v jednoduché podobě jedné koleje bez rozvětvení.

V poválečných letech byla v prostoru mezi areálem epidemijní pohotovosti a řekou vybudována v režii tehdejšího Ústředního národního výboru obalovna drti a dehtovací stanice. Aby byl zajištěn přísun potřebných ropných produktů, byla v těchto místech vybudována krátká jednoduchá vlečka – blíže k řece Svitavě, než byla vlečka hygieny. Projekt vlečky Ústředního národního výboru byl vypracován v roce 1950 a stavba následovala vzápětí. Vlečka odbočovala až z vlečky tehdy Brněnských chemických závodů v km 0,056 a byla dlouhá necelých 100 metrů, bez dalšího větvení. V 50. letech byla zmiňována jako vlečka MěNV (Městského národního výboru v Brně), poté zanikla. K obalovně se přijíždělo od Masné ulice po nové obslužné vozovce podél vlečky chemických závodů.

Vlečková větev směrem ke Křenové ulici zanikla s počátkem Československa. Zánik dalších vleček přinesla výstavba nákladního průtahu v druhé polovině 60. let. Škrobárny se nově obsluhovaly úvratí z nové vlečky jatek na nábřeží Svitavy. Podnik ČSAD se přestěhoval do Černovic a jeho budovy až na jednu (právě v půdorysu původního skladu brambor) zmizely. Ještě nějaký čas (cca do poloviny 70. let) zůstalo zachováno kolejové křížení vlečky a služební tramvajové tratě na Masné ulici. Zbytky obalovny zmizely až při demolici tzv. starých jatek počátkem 21. století.

Do dnešní doby se dá vysledovat těleso vlečky mezi pobřežní drahou a Masnou ulicí. Dále na západ od Masné ulice již nezůstaly po vlečkách žádné památky.

Použité a doplňující zdroje:
- archiv Libora Čumy
- archiv SŽ
- statistické přehledy vleček
- B. Smutný, Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764–1948 (Archiv města Brna, 2012)
- „Otevření nového Městského desinfekčního ústavu“ (Internetová encyklopedie dějin Brna)
- Pamětní kniha automobilové správy ČSD Brno II (Národní archiv, fond 814, inv. č. 4)
- „Vlečka ke skladišti brambor v Brně poblíž Masné ulice“ (Moravský zemský archiv, fond H 685, ka 1579)
- „Vlečka ÚNV Brno do dehtovací stanice“ (Národní archiv, fond 862, inv. č. 634, ka 1347)

(9/2024)