Posvitavský vlečkový areál

úvod | Mosilana | Plynárna | Teplárna | Šmeral | Vojenské skladiště | Masná | Jatky | Škrobárna a PSB | Mrazírny | Technoplyn

• text
• foto
• mapa

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

(1923) Hochstetter a Schickardt, chemická továrna v Brně
(1935) Akc. spol. chemické závody Hochstetter a Schickardt v Brně
(1947) Spolek pro chemickou a hutní výrobu, n.p.
(1957) Brněnské škrobárny, n.p., Brno
(1977) České škrobárny, n.p., Brno
(1990) Škrobárny Havlíčkův Brod s.p. závod Brno
(2004) Škrobárna Brno, a.s.
(2007) Škrobárna Reality, a.s.

Průmyslová činnost v areálu pozdější Škrobárny byla zahájena roku 1844 založením první chemické továrny na území Rakouska-Uherska „Hochstetter und Schickardt“ (výroba ferokyanidu draselného).

V letech 1897-1905 se výroba rozšiříla o výrobu vodního skla, boraxu, krystalické sody, sulfidu sodného, dvojchromanu draselného, ledku sodného ad. Od roku 1911 je uváděna tovární vlečka. V roce 1922 byla továrna považována za nejlépe zařízenou škrobárnu v tehdejším Československu. Od roku 1938 se zde vyráběly i tiskařské barvy, od roku 1935 dále lepidla na bázi škrobu a dextrinu. Přestavba skelné pece v roce 1943 umožnila zvýšit kapacitu výroby vodního skla. V roce 1944 dosáhl závod největšího rozvoje a zaměstnával přes 450 zaměstnanců.

Při válečných událostech v roce 1945 bylo v závodě zničeno asi 3/4 všech provozů. Mnohé z nich - výroba pevného vodního skla, boraxu, krystalické sody, sulfidu sodného a ledku sodného - již nebyly obnoveny. Po roce 1945 se výroba rozšířila o výrobu škrobových derivátů. Vznikla mechanizovaná skládka brambor, garáže a dílny.

V roce 1946 byl podnik znárodněn a začleněn do „Spolku pro chemickou a hutní výrobu“, následně do nově utvořeného podniku „Brněnské chemické závody“ - název se postupně měnil na „Brněnské škrobárny“, následně „Moravské lihovary a škrobárny“ (1957) a nakonec „České škrobárny, Havlíčkův Brod, závod Brno“ (1967). Hlavní výroba se soustředila na bramborový škrob, bramborové zdrtky, škrobový sirup, dextriny a dextrinová lepidla, suchý malířský klih, kaseinový klih a potravinářské výrobky (Solamyl, bobtnavý škrob a BB-puding). Přidruženou výrobou byla chemická výroba: vodní sklo sodné a draselné a prací prostředky.

V 60. a 70. letech proběhlo v areálu několik přestaveb. Po roce 1967 vznikl velkokapacitní sklad škrobu; byla zprovozněna remíza pro lokomotivy, plynová kotelna, nová lepidlárna a skládka s automatizovaným výklopníkem o kapacitě 3000 vozů brambor.

Po roce 1991 došlo k útlumu výroby bramborového škrobu - areál se přebudoval na výrobu pšeničného škrobu. Roku 1994 vznikla společnost „Škrobárna Brno“. V roce 1996 však byla výroba všech chemických výrobků na bázi škrobu ukončena, zůstala pouze výroba vodního skla sodného a slévárenských pojiv na jeho bázi. Od roku 2000 přebrala výrobu vodního skla nově vzniklá společnost Vodní sklo Brno. Vlastník areálu „Škrobárna Reality“ se dále zaměřoval na pronájem svých ploch (kanceláře, prostory pro drobnou výrobu a sklady).

V roce 2007 vstoupil do hry investor CTP: zlikvidovaly se staré objekty, včetně nepoužívaných částí vlečkového kolejiště a vznikla nová komerční a administrativní výstavba, vybudovaly se nové komunikace a revitalizoval se tok říčního náhonu. Pojem Škrobárna se tak stal minulostí, kterou připomíná pouze název nově vzniklé ulice Škrobárenská; samotný areál se nazývá Ponávka Business Centre. Připomeňme si proto jak fungoval vlečkový provoz v 70. až 90. letech...

Provoz v areálu je soustředěn na čtyři koleje: váhovou (4. kolej), uhelnou (6. kolej), novou (7. kolej) a u skla (8. kolej). Na 9. koleji se u skladů s rampou nakládá zboží. Na jihu je 9. kolej prodloužena do areálu Průmyslových staveb Brno (PSB, později Průmstav). Písek a štěrk se zde vysypávají na oboustranný pásový dopravník a putují do ústřední míchárny betonu. Odtud je betonová směs pomocí jeřábů a úzkých kolejí přenášena do výrobny prefabrikátů (panelárny).

Během bramborové kampaně (od podzimu do jara) je v provozu i druhá lokomotiva. V remíze je místo pro obě, případně je možno záložní lokomotivu zaparkovat ve staré remíze na konci 4. koleje. Manipulační koleje 4 a 5 jsou hlavním působištěm této lokomotivy - přebírá vozy u váhy a vykládá je buď na výklopníku nebo na Elfě. Mají-li vozy výklopná čela, vyprazdňují se po zvážení rovnou na výklopníku. Vozy jsou na něj přistavovány podle pokynů návěstidla ovládaného vážným z vážního domku. Výklopník se ovládá elektricky. Brambory putují pod zem na pásový dopravník a do skládky brambor. Mají-li vozy výklopné boky, přisunou se k Elfě, kde je jejich obsah vytlačen pomocí vodního proudu (elfování). Pět vozů brambor je takto naráz vyprázdněno taktéž do skládky brambor.

U šesté koleje leží výtopna, kam se po rozehřátí stáčí z cisteren mazut. Pohonné hmoty jsou uskladněny v podzemním zásobníku a jsou zde dva nadzemní stojany.

Sypký křemičitan pro výrobu vodního skla se dopravuje k výsypce sila u osmé koleje. Jsou-li zásoby pro výrobu naplněny, skladuje se materiál na volné skládce u sedmé koleje. Také se zde odstavují cisterny, které budou využity na nakládku vodního skla. K vykládce křemičitanu se používá mechanická lopata. Další surovinou pro výrobu vodního skla je louh, který se stáčí vedle sila na severním konci osmé koleje.

Protože s přestavbou areálu byla zrušena i lokomotivní remíza, byla vlečková lokomotiva odstavována na vlečce Technoplyn. V zimě 2012/2013 byla zřízena nová remíza na spojovací koleji mezi předávacím kolejištěm a přejezdem ulice Masné - následně byla kolej zkrácena a přejezd byl zrušen kvůli napojení nové komunikace mezi Masnou a Dornychem (pracovně nazývané Nová - Agrozet, dnes Kalová), vybudované jako objízdná trasa v rámci stavby Tramvaj Plotní.

Lokomotivy:

Vlečkový systém, spadající pod správu Škrobáren Brno, byl v minulosti velice zajímavý z pohledu výskytu motorových lokomotiv. Nejstarší z nich byl stroj BN 60, který zde sloužil od roku 1957 do 80. let. Poté byla umístěna jako pomník v maloměřickém depu, odkud byla v dubnu 2007 převezena do depozitáře NTM v Chomutově.

Druhou motorovou lokomotivou, dodanou v roce 1959 původně Jatkám, bylo prasátko 700.634 (T 211.0634), které se dodnes používá k obsluze vlečky Technoplynu. Zároveň se jedná o nejstarší motorovou lokomotivu, kmenově obsluhující brněnské vlečky.

Vzhledem k tehdy velkému obratu vozů na vlečce byl lokomotivní park doplněn v roce 1966 o rosničku 710.726 (T 334.0726) a dále roku 1980 o kocoura 740.687 (T 448.0687). S poklesem provozu na vlečce se však obě lokomotivy staly postupně nadbytečnými. Rosnička byla po závadě v roce 1988 sešrotována, kocour byl odprodán v roce 2000.

Od července 2006 do února 2007, kdy byla lokomotiva 700.634 po havárii motoru na opravě ve firmě Lokomont, byla na vlečku zapůjčena lokomotiva 701.777.

Přehled výskytu lokomotiv:

	výroba	na vlečce od–do	poznámka
BN 60	1956	1957–198?	následně pomník, nyní v NTM
T 211.0634 / 700.634	1959	1959...	původně dodána na Jatky
T 334.0726 / 710.726	1966	1966–198?	šrotace 1988
T 448.0687 / 740.687	1980	1980–2000	odprodej 2000
T 211.0727 / 701.777	1960	2006–2007	zápujčka z Lokomontu po dobu opravy 700.634

(9/2022)