… vše o historii a vývoji
brněnského železničního uzlu

[rozbalit menu | sbalit menu]


Posvitavský vlečkový areál

úvod | Mosilana | Plynárna | Teplárna | Šmeral | Vojenské skladiště | Masná | Jatky | Škrobárna a PSB | Mrazírny | Technoplyn

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

(1930) Západomoravské elektrárny, a. s. (ZME)
(1946) Západomoravské elektrárny, n. p.
(1950) Brněnské rozvodné závody, n. p.
(1954) Energotrust, n. p., rozvodný závod Brno
(1956) Energetické rozvodné závody Brno, n. p.
(1961) Jihomoravské energetické závody, n. p. (JME)
(1977) Jihomoravské energetické závody, k. p. ČEZ
(1990) Jihomoravské energetické závody, s. p.
(1992) Teplárny a. s. Brno

Od roku 1911 se uvádí vlečka plynárny a elektrárny, odbočující ze širé trati mezi stanicemi Brno a Zábrdovice. Na ni se napojila vlečka nové teplárny, zprovozněné v roce 1930. Pod náspem třebovské trati bylo jednoduché oplocené předávací kolejiště se dvěma kolejemi o užitečné délce 240 m. Vlastní vlečku pak představovaly dvě koleje, větvící se již před jednokolejným úrovňovým přejezdem ulice Špitálka v km 0,473. Koleje procházely v oblouku areálem teplárny. Nad kolejí č. 3 blíže k objektu teplárny byl mostový bagr, který se pohyboval po vlastních kolejnicích a pomocí šikmého korečkového pásu a dále pásů horizontálních zajišťoval dopravu uhlí na skládku v sousedství koleje. Jeho příčná pojezdová dráha zasahovala až nad sousední kolej č. 1 dále od objektu teplárny. Na obou kolejích byly kolejové váhy. Nad kolejí č. 3 bylo i betonové silo na strusku, které umožňovalo samotížné vsypávání do vagonů – kolej byla prostoru pod silem zadlážděná, a byla tak možnost nakládky popela i na povozy či nákladní auta. Obě koleje byly zaústěny do menší točny (průměr 12 m). Z točny pak vedla kusá kolej č. 4 přímo do objektu kotelny a strojovny. Později, možná až v souvislosti s přípravou přestavbou teplárny, byla položena i další kusá kolej z točny – č. 5 směrem k Cejlu s delší rampou.

Manipulaci s vozy zajišťovala akumulační parní lokomotiva. Vlečka byla obsluhována vlečkovým vlakem z Dolního nádraží s tím, že při obsluze se vozy na vlečku sunuly a z vlečky táhly.

V poválečných letech došlo k zásadnímu rozšíření teplárny a jejích provozů. Areál se o více než 100 metrů zvětšil směrem k Vlhké ulici, rozšířen byl i směrem k ulici Cejl, kde byla postavena nová kotelna – tzv. provoz 100 bar (původní provoz měl jmenovitý tlak 64 bar). Do roku 1955 byla zásadním způsobem přestavěna i vlečková síť. Páteří zůstaly koleje č. 1 a 3 v oblouku, ale byly posunuty blíže k Vlhké ulici a na hranici areálu byla již v roce 1946 vystavěna nová vahadlová točna o průměru 20 metrů i nadále s ručním pohonem. Do točny byla zaústěna pouze kolej č. 1, kolej č. 3 se s ní spojila ještě před točnou. V prostoru za vraty vlečky od Špitálky byla položena nová kolej č. 4, která se z koleje č. 3 odpojovala již před přejezdem (ten byl nově tříkolejný) a vedla podél nové skládky uhlí v tomto prostoru a zase se napojovala do koleje č. 3. Podél koleje č. 1 vznikla obdobným způsobem kolej č. 5 (celá v areálu) a z ní vedly dvě krátké kusé koleje k nové rozvodně postavené u třebovské trati: č. 6 k rampě rozvodny a č. 7 přímo do rozvodny. Do kotelen a strojovny vedla z točny kusá kolej č. 8 větvící se do dalších kusých kolejí č. 9 až 11.

Vlečkový areál však brzo osiřel: od roku 1956 se v kotlech začal spalovat zemní plyn z tehdy nových nalezišť na jižní Moravě a tato situace trvala několik let. Již v roce 1962 se začalo plynu nedostávat a v teplárně se opět začalo používat uhlí. V říjnu 1964 se situace vyhrotila a teplárna přešla zpátky výhradně na uhlí. To však již nepocházelo z rosicko-oslavanského revíru, ale dováželo se z Ostravska, Polska či dokonce z bývalého Sovětského svazu. Nakonec se dodávky soustředily výhradně na polské prachové uhlí. Teplárna se v tuto dobu potýkala se značnými problémy se zajištěním dodávek tepla způsobenými ne příliš očekávaným návratem uhlí, které jen obtížně krylo mezitím stále vzrůstající potřebu výroby tepla.

V tuto dobu proto teplárna zakoupila dvě lokomotivy řady T 334.0 a přestala používat akumulační lokomotivu z roku 1955, která nahradila původní stroj z počátků provozu.

A protože znovuobnovení dodávek plynu nebylo na pořadu dne, v letech 1967–1968 byla na předávacím kolejišti zprovozněna třetí kolej s kolejovou váhou (dokončena 1970) – přilehlá k plynárně – a čtvrtá kusá v trase bývalé Tišnovky. Jistě je vhodně připomenout, že v tuto dobu probíhala přestavba posvitavského vlečkového systému a JME Brno byla jeho investorem jako vlečkař s největšími objemy přepravovaných nákladů. Dne 11. 12. 1970 proběhla poslední technicko-bezpečnostní zkouška rekonstruovaných vleček.

S ohledem na nové nároky bylo nutné řešit i nedostatečnou kapacitu uhelné skládky v teplárně, která mohla pojmout 20 000 tun uhlí. Podnik JME Brno tehdy proto v prostoru tzv. „Morávky“ na Polní ulici zřídil skládku uhlí s kapacitou 70 000 tun uhlí (vlečkově napojeno do Horních Heršpic). Odtud se uhlí dopravovalo na Špitálku pomocí kyvadlové soupravy s lokomotivami na obou koncích a standardními dvounápravovými (pro 20 tun) a čtyřnápravovými (pro 40 tun) otevřenými vagony, v nouzi i nákladními auty. Denní spotřeba uhlí byla v zimě až 1900 tun, v létě minimálně 300 tun.

Byla hledána i alternativní paliva a od roku 1969 se na Špitálce začal spalovat těžký topný olej TM (mazut), který se také přivážel po železnici. Bylo proto nutné vybudovat stáčecí stanici s přípojkou páry na vyhřívání železničních cisteren – první stáčecí místo bylo patrně na koleji č. 5 u koryta svitavského náhonu, pak přibylo minimálně ještě místo na pozdější koleji č. 10 (ex 8).

Začátkem 70. let proběhla celková rekonstrukce kolejiště vlečky včetně točny. Mimo jiné byla zrušena kolej č. 1 a přečíslovány stávající koleje: 5 na 1, 3 na 2, 4 na 3, 6 na 4, 7 na 5, 8 na 6, 9 na 7, 10 na 8 a 11 na 9 (celá kolej od točny). Zároveň byla v tuto dobu postavena jednoduchá remíza pro vlečkovou lokomotivu na krátké kusé koleji vycházející z točny směrem k Cejlu.

Tento stav ovšem vlivem tragických okolností netrval moc dlouho. V únoru roku 1975 postihl teplárnu zničující požár uhelného prachu s oběťmi na lidských životech a následovala opětovná urychlená plynofikace. V souvislosti s ukončením spalování uhlí pozbyla vlečka zásadně na významu. Na místě bývalých uhelných skládek byla později vybudována nová stáčírna chemikálií (1994). Spalování mazutu na Špitálce bylo brzo ukončeno. Do areálu se dovážely a dováží chemikálie pro úpravu napájecí vody. Kolejiště vlečky bylo redukováno snesením kolejí č. 1 včetně přejezdu na Špitálce v červnu 2009 (v areálu zůstala část koleje zachována) a č. 4 podél objektu rozvodny.


Lokomotivy:

V nejstarší brněnské teplárně na Špitálce, zprovozněné v roce 1930, původně posunovaly parní akumulační lokomotivy. Dále jsou popsány motorové lokomotivy, které byly používány od 60. let jak na Špitálce, tak v novějších provozech Červený mlýn (1966) a Brno-Sever (1974). Lokomotivy se mezi jednotlivými provozy navíc dočasně střídaly.

Prvními motorovými lokomotivami byly rosničky T 334.0687 a T 334.0796, které působily v 60. letech na Špitálce a Červeném mlýně.

V roce 1982 přibyl na Červený mlýn kocour T 448.0709 a tamní rosnička byla přesunuta na Špitálku.

Vlečku provozu Brno-Sever původně obsluhovala některá z lokomotiv maloměřické cementárny. Po zrušení cementárny koncem 90. let však bylo potřeba zajistit vlastní stroj – stala se jím rosnička 710.687. Protože teplárna neměla vlastní remízu, byla nadále využívána remíza v bývalé cementárně.

V letech 2005–2006 došlo k dalším výměnám:

  • Pro špatný technický stav byla na Sever odstavena 710.796. Po opravě v Lokomontu se v roce 2006 vrátila zpět na Špitálku.
  • Lokomotiva 740.709, která nebyla na Červeném mlýně využita, byla přesunuta na Špitálku.
  • V roce 2006 proběhlo předání 710.687 ze Severu na Červený mlýn, kde byla odstavena v remíze jako záložní.
  • Obsluhu na Severu převzala 740.709 přesunutá ze Špitálky.

Od roku 2012–2013 je 740.709 pronajatá společnosti BF Logistics k využití v nákladní dopravě.


Přehled výskytu lokomotiv:

výrobana vlečce od–dopoznámka
T 334.0687 / 710.68719661966...
T 334.0796 / 710.79619671967...
T 448.0709 / 740.70919821982–2012nyní pronajatá BFL

(9/2022)

Licence Creative Commons  Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).

Webarchivováno Národní knihovnou ČR.