Vlečky ze Slatiny

úvod | vojenská vlečka | předávací kolejiště | Zetor | Letiště | Sigma | Železniční stavitelství | projekt Řempo | projekty CTPark

• text
• foto
• mapa

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

(1950) Krajský národní výbor v Brně, civilní letiště v Brně Tuřanech (Československé stavební závody, Závod pro inženýrské stavby, stavební správa 42, Stavba letiště Brno-Tuřany)
(1952) Krajský národní výbor v Brně, Ingstav, n. p., závod 05
(1964) Československá správa dopravních letišť – letiště Brno-Tuřany
(1969) Benzina, n.p., oborový závod VI, sklad 0621, Brno-Slatina
(1975) Československá správa dopravních letišť – letiště Brno-Tuřany
(1980) Československé aerolinie, závod letecká doprava Praha, letiště Brno-Tuřany
(1993) Česká správa letišť, letiště Brno-Tuřany
(2004) Česká správa letišť, s.p., letiště Brno-Tuřany
(2010) Letiště Brno a.s.

Již v květnu 1949 byla vypracována projektová dokumentace „Podrobný návrh na zřízení normálněrozchodné vlečky do zastavovacího prostoru budoucího letiště v Tuřanech pro Ministerstvo dopravy odbočující ze stanice Slatina u Brna“, kterou vypracovaly Československé stavební závody, Stavoprojekt. Politická pochozí komise se konala 30. a 31. ledna 1950, stavební povolení na stavbu vlečky bylo vydáno 4. 3. 1950. Vlečka odbočovala ze stávající koleje č. 5 slatinské stanice v km 6,703. Pokračovala souběžně s kolejí Vlárské dráhy směr Šlapanice a poté se dvěma oblouky stočila souběžně s plánovanou VPD letiště. Zde byla vybudována objízdná kolej č. 2 napojená na obou stranách výhybkami. U koleje č. 1 byl krytý dřevěný sklad cementu a skladovací plocha pro štěrk a písek. Stavebníkem byl Krajský národní výbor v Brně. Předpokládaná denní kapacita vlečky při stavbě letiště činila 10 vagónů s cementem a až 40 vagónů se štěrkem a pískem.

Stavba vlečky začala v létě roku 1950, štěrk pro traťový svršek se vykládal na širé trati vlárské dráhy v km 7,4. Na vlečce vznikly dva úrovňové přejezdy s polními cestami kryté výstražnými kříži, stávající přejezd komunikace do Slatinky na šlapanickém zhlaví slatinské stanice byl prodloužen a příslušný závorový stojan posunut směrem ke Slatince. Přemístěny byly i drátovody v obvodu stavědla I a odjezdové návěstidlo III směr Šlapanice.

Předběžná kolaudace stavby proběhla 13. 9. 1950 a od 14. 9. 1950 bylo telegramem povoleno přistavování vozů na vlečku. Kolaudace následovala ve dnech 16. a 17. 10. 1950. Vlečka byla obsluhovaná vlečkovými vlaky vedenými náležitostmi nákladních vlaků č. 8242, 8243 a 8246 v 6, 9 a 16 hodin.

Pravidelný provoz na vlečce byl zahájen po odstranění kolaudačních závad dne 15. 11. 1950, oficiální povolení k užívání bylo vydáno až 22. 2. 1951. V roce 1951 byla u koleje č. 1 mezi rozjížděcí výhybkou a krytým skladem cementu vybudována boční rampa a za skladem cementu cisterna na dehet.

Tuřanské letiště bylo uvedeno do provozu roku 1954 - jako státní letiště s vojenským provozem. Vojenská letadla (MiG 15) měla hangáry na starém letišti v Černovicích u Olomoucké ulice a přejížděla sem po nově vybudované komunikaci spojující obě VPD. Oficiální zahájení civilního provozu proběhlo v roce 1958. V letech 1965–1970 bylo díky neexistenci dálniční sítě dosahováno největších výkonů letecké přepravy.

V letech 1963–1965 proběhla na vlečce výstavba stáčecího zařízení nafty a leteckého petroleje pro vojenskou správu (VÚ 8851) – na koleji č. 1 před sjížděcí výhybkou, včetně naftovodu směr Šlapanice (kolaudace v dubnu 1965). Vykládalo se zde palivo namísto dosavadní vlečky ve slatinské stanici (dnešní koleje č. 10 a 12). Bylo namontováno i osvětlení vlečkových kolejí v prostoru stáčiště. Vzápětí následovala stavba stáčecího zařízení benzínu a nafty i na koleji č. 2 ve stejném prostoru, a to pro nově vznikající sklad Benziny č. 0621 u tuřanského letiště (namísto rušených skladů v Černovicích a Komárově). Stáčecí místo pro Benzinu bylo uvedeno do provozu v listopadu 1967.

Benzina vzápětí ovládla veškerý provoz na letištní vlečce – zatímco pro civilní letiště se dovážely jedna až dvě cisterny měsíčně, pro Benzinu se vozily měsíčně stovky vagónů. Využití ze strany vojenské správy se nezmiňuje, ale nebylo nijak vysoké. Zvýšený provoz na vlečce se brzo promítnul do již tak zbídačeného stavu svršku a na denním pořádku byly jednak vyhrožování zastavením provozu a jednak i skutečné mimořádné události. Od 1. 8. 1968 je provozovatelem i udržovatelem vlečky Benzina, Správa dopravních letišť o další provozování vlečky neprojevila zájem. Bylo přistoupeno k postupné výměně pražců, následující srpnové události spojené s návozem velkého množství paliva pro letadla okupačních armád však práce přerušily a ještě zhoršily stav svršku.

Na konci roku 1969 již byly vyměněny pražce a opravena geometrická poloha koleje na více než 1000 metrech vlečky (použil se materiál vyzískaný z opravy tratě Slatina – Blažovice), zbývajících 600 metrů však činilo i nadále potíže. Dne 8. 5. 1969 vykolejily všemi nápravami oba tažené vozy Vsa 5984469 a Vtr 5101637 v km 1,225, lokomotiva T458.1188 zůstala stát na kolejích. Dne 28. 3. 1970 vykolejil stroj 556.0254 s vozem R 015178-4. Tato událost znamenala zákaz provozu těžších lokomotiv a Benzina sem ze Střelic předisponovala stroj řady T334.0 (od 5. 5. 1970).

ČSD i nadále upozorňovaly na nutnost opravy zbývající části vlečky a nemožnost obsluhy stroji pravidelných vlaků. To se vyhrotilo v květnu 1971, kdy bylo k začátku platnosti nového GVD 1971/72 avizováno nasazení strojů T679.1, které na vlečku vůbec neměly přechodnost. Nový centrální sklad Benziny ve Střelicích se postupně zprovozňoval a koncem listopadu 1971 tam odjela lokomotiva T334.0. Zátěž pro Benzinu se postupně omezovala a nakonec Benzina vypověděla užívání k 30. 8. 1974. Vlastníkem vlečky se opět stala Správa dopravních letišť, spoluuživatelem i nadále zůstala vojenská správa. Stav vlečky byl v tu dobu katastrofální, několikrát byl i zastaven provoz (problém činilo i nasazení dalších těžkých motorových lokomotiv – T669.0). Až v letech 1975–1976 proběhla zásadní rekonstrukce svršku vlečky (Železniční stavitelství Brno). Počátkem 80. let byla vlečka v prostoru rozvětvení kolejí oplocena a na vjezdu doplněna vrata.

V roce 1989 byla vypracována projektová dokumentace na GO VPD letiště, většina materiálu (včetně plastifikátoru do betonu) se měla dopravovat po železnici.

V letech 1982–1992 bylo letiště ve správě Ministerstva obrany (civilní provoz probíhal pouze v době konání veletrhů). Dále bylo provozováno Českou správou letišť (ČSL) – od roku 1995 je opět provozována mezinárodní doprava, v roce 1997 se konal první Letecký den pro veřejnost. V roce 2002 přechází provoz na společnost Letiště Brno.

V polovině 90. let bylo stáčiště rekonstruováno, částečně zastřešeno a odstraněna sjížděcí výhybka i navazující výtažná kolej na konci vlečky. Kolej č. 1 byla kuse ukončena hned za stáčecím místem, kolej č. 2 je ještě kratší. Je tedy znemožněno objíždění soupravy na vlečce, ale stejně se již od doby zahájení působení Benziny na vlečku sune a zpět táhne. Od roku 1996 je zdejší palivové hospodářství zajišťováno firmou Shell.

Stavba nové příjezdové komunikace do vznikajícího logistického parku podél obou vlečkových kolejí si v roce 2018 vyžádala vybudování zbrusu nového úrovňového přejezdu v posledním oblouku před závěrečným rozvětvením vlečky. Ten je krytý pouze výstražnými kříži a je již součástí areálu – vrátnice s vjezdovou bránou je na opačné straně koleje. Vlak při průjezdu na letiště projíždí přes dvojí bránu v oplocení logistického centra – jedna je před tímto přejezdem a druhá pak kousek před rozjížděcí výhybkou.

(10/2022)