Vlečky z Dolního nádraží

úvod | Vaňkovka ad. | Výstaviště | nákladový obvod | Moragro ad. | Feramo ad. | Kovošrot ad. | nákladiště Nový jih

• text
• foto
• mapa

Označení vleček ve vybraných dobových dokumentech:

	Domácí potřeby	Feramo	Benzina	Ferona
(1936)	„Bananas“ Bruno Jellinek & Niels Mörch	Streblovy závody, spol. s r. o. v Brně	Vacuum Oil Company, akc. spol. v Praze	J. Ottahal a syn, akc. spol., fil. v Brně
(1947)	Bananas, akc. spol. pro obchod a průmysl	Nár. správa fy Streblovy závody	Rafinerie minerálních olejů, nár. pod.	Čsl. hutě, nár. pod., prodejna Ferra
(50.-60. léta)	Družstevní velkoobchod průmyslovým zbožím, oblastní závod 101	Elektrotechnické závody Julia Fučíka, n.p., Brno	Benzinol, sklad 6010 / Chema, sklad 0601	Hutní odbytová základna, sklad 1 Brno-Komárov
(70.-80. léta)	Domácí potřeby Brno		Benzina n.p., sklad 0601	Ferona n.p., sklad 2 Brno-Komárov
(1993)	Merkuria Morava a.s., divize Brno	FERAMO Brno, s.p.	Benzina, odbytový závod VI Brno, provozní středisko 601	Ferona a.s., odštěpný závod Brno, sklad 3302
(± 2000)	---	Feramo Metallum International s.r.o.	---	Ferona 2000 a.s. Praha, odštěpný závod Brno

Za mostem pod přerovskou tratí se doprava odklání kolej bývalé vlečky podniku Domácí potřeby (budova s rampou vlevo). Z ní doprava úvraťově odbočuje vlečka slévárny Feramo. Za místem odbočení do Ferama se vlečka dělila do skladů podniků: vlevo Benzina a vpravo Ferona.

Obsluhu Ferama zajišťovala staniční záloha z Dolního nádraží - kovový šrot předávala vlečkové lokomotivě. Kolejiště v areálu se postupně redukovalo, v roce 2013 byla zkrácena poslední kolej č. 3 (ukončena před halou). V letech 2014-2015 se však podnik přeorientoval na odlitky pro automobilový průmysl a proběhla přestavba areálu (výstavba nové tavírny, výměna pecí, renovace pískovny...). Od té doby se vlečka nepoužívala a v roce 2018 byla úředně zrušena.

Do 80. let fungovalo v areálu Benziny stáčení z vagonů do podzemních nádrží. V 90. letech vlečka zanikla (stejně jako vlečka podniku Domácí potřeby) - kolej č. 1 je dnes přerušena.

Kolej Ferony vedla pod jeřábovou dráhou k rampě s úzkorozchodnou drážkou. V místech skladů Ferony sídlí firma EIKA Znojmo, a.s. (hutní výroba), vlečku však nevyužívá.

V souvislosti se stavbou nového nákladního průtahu došlo v roce 2008 k úpravám v místech odpojení vlečky.

Historie podniků:

Zmíněné vlečky vznikly ve 20. a 30. letech: v roce 1922 vznikla kolej ke skladišti mezinárodní dopravní společnosti Bohemia, o rok později prodloužená pro potřeby „Americké petrolejářské společnosti v Československu“ (pozdější Vacuum Oil Company), v seznamu vleček uvedené od roku 1926. V roce 1935 byly uvedeny nové vlečky J. Ottahal a Bananas, v roce 1936 přibyla vlečka do Streblových závodů.

Veřejná obchodní společnost „Bananas Bruno Jellinek & Niels Mörch“, zabývající se dovozem a obchodem s banány a jižními plodinami, založila brněnské pobočné skladiště v roce 1930. Firma zanikla po druhé světové válce. Skladiště následně používal Družstevní velkoobchod průmyslovým zbožím, Krajský svaz spotřebních družstev a nakonec státní podnik Domácí potřeby Brno.

První továrna v místě Ferama byla založena roku 1932 (Streblovy závody) - specializovala se na topenářské výrobky. Došlo k několika změnám majitelů: po znárodnění Škodovy závody a následně Elektrotechnické závody Julia Fučíka (EJF), které vyráběly elektrické přístroje, trafostanice a rozvaděče, ve strojírenské metalurgii pak odlitky ze šedé litiny. Od konce 70. let, se zavedením automatizované technologie výroby litinových odlitků, se EJF stalo nejmodernější slévárnou v tehdejším Československu. Od 90. let (Feramo) dále pokračovala výroba šedé litiny.

Americká společnost Vacuum Oil Company, obchodující s minerálními oleji, působila v Brně od roku 1926. Po znárodnění se název změnil na Benzinol („benzin a oleje“), od roku 1953 Chema a od roku 1958 národní podnik Benzina.

Olomoucká firma J. Ottahal a syn se zabývala výrobou kovového zboží. Po znárodnění byla firma začleněna do Hutní odbytové základny (po roce 1972 Ferona).

Lokomotivy:

Na vlečce dlouho jezdil vzácný polský fablok Ls 150-7131, dodaný z výroby v roce 1966. V roce 1997 byl nahrazen prasátkem 701.735, které zde sloužilo do roku 2015.

Na zmíněného fabloka vzpomíná Radovan Pukl, který v EJF pracoval v letech 1987–1993:

Jak jsem se (ne)stal fírou posunovací lokomotivy

Vyjukaný, dvaadvacetiletý, z vojny právě propuštěný kaprál, hledaje práci, píchnul jsem si jednoho dne špendlíkem do inzerátu: „Slévárna EJF Brno, Vodařská 17, přijme řidiče Š 1203.“ A tak jsem se stal řidičem krásného zeleného mikrobusu. Pod autodopravu tehdy spadala i nádvorní četa, která obhospodařovala halu skladu surovin a vykládala vagony. A jelikož četa pracovala jen na jednu směnu, vagony, které přijely po druhé odpolední, jsme v rámci „vedlejšky“ vykládali my ostatní. Znamenalo to každý druhý týden být po práci na telefonu a v případě násunu vagonů „šibnout do krav“ a zhostit se role vykladače... Surovin bylo několik, buď surové železo nebo šrot, ovšem slévači měli nejraději ojeté pakny z železničních vagonů. Prý to byla ta nejkvalitnější šedá litina. Také bentonit, přísada do formovacího písku. Ten chodil buď pytlovaný, což byla ta nejhorší práce. 800 padesátikilových pytlů rukama. Nebo v cisternách na cement. Ty se vykládaly stlačeným vzduchem. No a v neposlední řadě koks. Suroviny a koks se vykládaly jeřábem, na jehož háku byl pověšen příslušný drapák.

A jak to celé probíhalo? Na „Dolním“ si člověk musel telefonicky ověřit, co vlastně došlo a co ho čeká a pak nezbývalo než čekat, až posunovací četa vagony přistaví. To byla kapitola sama pro sebe. Většinou byl střízlivý maximálně fíra, a to ještě ne vždycky. Občas zapomněli odemknout výkolejku, občas narazili do beranidla, které bylo těsně u Vodařské. V zimě se nikdo z čety ani neobtěžoval vylézt z vytopené kabiny a vagony odpojit. To se pak rozléhala siréna tak dlouho, dokud jsme nedoběhli a vagony sami nerozpojili... No jo, ale občas se stalo, že jsem pod halu dorazil první a první vždycky otvíral bránu, vyjel s posunem, zapojil a zatáhl vagóny pod halu. Jenže jak na to? Starší kolegové používali metodu „průzkum bojem.“ Prostě mě hodili do vody a jestli se nechceš utopit, tak plav, chlapče.

Lokomotiva se honosila názvem Fablok. Až po letech jsem zjistil, že jde o produkt polského národního průmyslu, kde Fablok znamenalo „Fabrika Lokomotiw“ a poháněl ji motor z česko-polského obrněného transportéru OT-60 Topas. To jsem zjistil až po letech, kdy jsem se k Topasu dostal v rámci vojenského cvičení trochu blíže. Ovládání lokomotivy bylo docela jednoduché, podstatně horší bylo, vyrovnat se s jejími vrtochy, a hlavně se setrvačností... Základem byla kontrola zabrždění velkým ventilem na vnější straně kabiny. Veškeré ovládání bylo soustředěno na krytu motoru uprostřed stroje a sestávalo z velkého kola, kterým se řadily rychlosti (tuším tři), páky dopředu – dozadu, ručního plynu a budíku na vzduch. Po zařazení rychlosti a přidání plynu se lokomotiva s docela velkým škubnutím rozjela, asi jako Sierra v automatu. Ovšem ukorigovat tu příšeru, dojet k vagonu tak, abych ho nevyhodil z kolejí a zabrzdit, to byla vyšší dívčí... A když za to člověk připojil vagon s bentonitem a tři vagony s železem, kdy díky povoleným spřáhlům se každý vagon rozjížděl jindy, to už byla vyloženě VŠŽ... Nemluvě o tom, že vzduch do brzd se nezapojoval. Nejen z lenosti, ale Fablok by jednoduše vzduchojemy vagonů nenafoukl.

Zápasil jsem s posunem skoro čtyři roky, snad jsem se posléze vyrovnal kolegům, kteří za ta léta ovládali posun velice slušně. Pak milému Fabloku praskl blok motoru, takže byl odstaven, můj pokus o dodávku jiného motoru z odstaveného vojenského Topase z Jaroměře ztroskotal na nezájmu vedení EJF, přišla revoluce, já změnil zaměstnání, fabrika majitele a Fablok chátral v kopřivách na vlečce... Snad se ho prý ještě někdy podařilo zprovoznit a kde je dnes? Kdo ví... V každém případě je to milý kousek mého života, na který rád vzpomínám...

Přehled výskytu lokomotiv:

	výroba	na vlečce od–do	poznámka
Ls 150-7131 / 706.402	1966	1966–1996	odprodej KPKV 1997
T 211.1735 / 701.735	1960	1997–2015	původně PBS a Loko Trans, nyní Železnice Peštál

(9/2022)