Vlečky z Dolního nádraží

úvod | Vaňkovka ad. | Výstaviště | nákladový obvod | Moragro ad. | Feramo ad. | Kovošrot ad. | nákladiště Nový jih

• text
• foto
• mapa

Označení vleček ve vybraných dobových dokumentech:

	sklad dřeva	„Vaňkovka“	Ing. Artur Eisler
(1904)	Staats-Eisenbahn-Gesellschaft (Holzplatz)	Erste Brünner Maschinenfabrik	---
(1919)	Arnold Schebanek a spol., obchod dřívím v Brně	První brněnská strojírna (Wannieckovy závody) v Brně	---
(1928)	Frant. Walouch, obchod dřevem v Brně	První brněnská strojírenská spol. v Brně	Ing. Artur Eisler, stavitel v Brně
(1947)	Alois Jedlička, sklad a obchod dřívím ve velkém, obchod uhlím, koksem a palivovým dřívím	Spojené továrny na obráběcí stroje, n.p., závod Kuřim	Stavební podnikatelství Ing. A. Eisler, kom. spol.
(1957)	Dřevona, n. p., Brno, sklad Brno-Zvonařka	Závody Jana Švermy „Vaňkovka“ Brno	Zásobovací zákl. 14-MS, sklad Brno, Úzká 7
(60. léta)	---	Zbrojovka Brno, n.p.	---

Jako první v této vlečkové větvi se již v roce 1882 uvádí vlečka státní dráhy, využívaná pro sklad dřeva hraběte Mitrovského. Od roku 1899 se označovala jednoduše jako „Holzplatz“.

V roce 1890 přibyla vlečka do strojírny „Vaňkovka“. Spojovací kolej odbočovala na zhlaví dolního nádraží, odkud vycházela spojka na horní nádraží. Za přejezdem přes ulici Zvonařka vstupovala branou do areálu a vedla pod náspem spojky. Následně se odkláněla vlevo a pomocí točen se dělila do dalších kolejí.

V roce 1925 přibyla v severní části areálu vlečka stavební firmy Ing. Artura Eislera.

Se stavbou Ústředního autobusového nádraží v 70. letech zmizela spojovací kolej z Dolního nádraží a přejezd. Výroba v areálu skončila v roce 1988, následně byl areál (se zbytkem vlečky) opuštěn a chátral. V roce 1992 byl areál prohlášen za kulturní památku. V roce 1994 byla založena nadace s cílem revitalizace areálu a vytvoření kulturního a společenského centra. Ani tato aktivita však nezabránila uzavření areálu (2000) a následné demolici většiny budov a stavbě obchodního centra Galerie Vaňkovka (2004–2005). V rámci stavby byla rekonstruována část fasády z ulice Zvonařka a dvě původní budovy (administrativní budova a strojírna) – to jediné dnes připomíná historii bývalé „Vaňkovky“.

Historie podniků:

Strojírna a slévárna Friedricha Wanniecka a Phillipa Jellinka (lidově „Vaňkovka“) byla založena roku 1865. Továrna se nejprve věnovala výrobě cukrovarnických strojů. Postupně se podnik rozrůstal a výroba rozšířovala o parní kotle, parní stroje, váhy, pumpy, filtrační a keramické přístroje, frézovací stroje a další. Mezi zákazníky závodu byly téměř všechny cukrovary monarchie. V roce 1901 došlo k fúzi s První brněnskou strojírnou. Období do 30. let bylo vrcholem v historii podniku, který se stal největším výrobcem parních turbín v monarchii. Od roku 1936 byl areál součástí Zbrojovky, od roku 1967 pak Zetoru. Z výrobního programu Zetoru sem byly přesunuty lodní motory a později motorové skříně traktorů.

Zmíněný dřevopodnik měl ve 20. století celou řadu majitelů (1919 - Schebanek, 1928 - Walouch, 1936 - Walouch a Tanzer, 1942 - Haschek a Jedlička, 1947 - Jedlička), v 50. letech spadal pod Středomoravské dřevařské závody, následně pod národní podnik Dřevona.

Stavební firma Ing. Eislera byla za války zabavena, po znárodnění se stala součástí národního podniku Průmstav Brno.

(9/2019)