Vlečky v prostoru Šumavská – Domažlická

úvod | napojení na železnici | Poříčí | Hlinky | Hybešova | Hrnčířská a Kotlářská | Šumavská a Domažlická

• text
• foto
• mapa

C. a k. záložní nemocnice č. 3 (K. u. k. Reserve Spital Nr. 3)

Bitevní vřava Velké války přinášela už od počátečních bojů tisíce raněných, pro které se nedostávalo lůžek. V Brně rostly vojenské lazarety jako houby po dešti – jednou z nich byla i rozsáhlá baráková nemocnice, se dvěma tisíci lůžky největší v Brně, nad jezdeckými kasárnami v areálu vymezeném přibližně dnešními ulicemi Chodskou, Tábor a Jana Babáka. Záložní nemocnice začala sloužit pacientům v dubnu 1915 a v červenci 1915 byla zprovozněna i elektrizovaná vlečková kolej umožňující příjezd tramvajových sanitních souprav. Vlečka odbočovala z královopolské trati, vedla po dnešní Domažlické (tehdy Aspernské) ulici vzhůru podél areálu vojenského skladiště, překřížila vlečku do tohoto skladu (popsaného v části vleček z Králova Pole), poté prošla celým prostorem nemocnice a poblíž začátku dnešní ulice Jana Babáka byla ukončena výhybnou. Po skončení války lazaret zanikl, kolej byla snesena během 20. let. Část baráků nemocnice se však dočkala 21. století, jeden z nich stojí dosud (Chodská 17).

Baráky oděvního skladu č. 1 (Baracken des k. u. k. Montursdepots No. 1)

Již na přelomu 19. a 20. století vyrostla nad novým velkým oděvním skladištěm (Montursdepot No. 1 – viz vlečky z Králova Pole) u dnešní Štefánikovy ulice pěchotní kasárna císaře Františka Josefa.

Plně mobilizované vojenské mašinérii brzo po vypuknutí bojů Velké války přestalo stačit velké oděvní skladiště, a proto byly na volné ploše nad kasárnami vybudovány další baráky pro skladování materiálu. Celkem 27 baráků bylo vystavěno ve dvou řadách nad kasárnami (přes ulici Chodskou – tehdy Prince Eugena, mezi dnešní Šumavskou a Táborem).

K novým barákům byla vystavěna vlečka od Štefánikovy po ulici Šumavské (tehdy Radeckého) ve směru od Králova Pole. V prostoru baráků se vlečka stočila mezi ně a byla zakončena výhybnou. Ještě před obloukem mezi baráky odbočila vpravo kusá kolej vpravo před spodní řadu baráků, de facto po okraji Chodské ulice (větev C). A poté vlečka od výše popsané výhybny pokračovala velkou smyčkou po obvodu kasáren zpět na Šumavskou ulici. V kasárnách ze smyčky ještě odbočila krátká kusá kolej (větev B). Celá smyčka pak byla označena jako větev A. Celá rozsáhlá vlečka byla hned elektrizována – projekt je z února 1916, stavba následovala hned poté. Se zpožděním byla mezi oblouky větví A a C vybudována menší remíza pro jednu lokomotivu (v místech dnešního domu Šumavská 6/8). Výtopna se stala domovem pro parní lokomotivu Caroline, která obsluhovala sousední vlečky a zajížděla na královopolské (nově vybudovanou spojkou na vlečce oděvního skladiště) a horní nádraží.

Po válce význam vleček A, B a C poklesl. Poměrně brzo byla z důvodu výstavby nových obytných domů na Šumavské ulici od křižovatky s Chodskou zbořena část baráků blízko křižovatky a remíza. Smyčka A byla v těchto místech přerušena. Koleje v kasárnách a nad Chodskou ulicí (kde pokračovala stavba sídliště Tábor) byly sneseny v druhé polovině 30. let, stejně jako skladištní baráky (dnešní restaurace Šelepka je pozůstatkem jiného barákového tábora, ležícího nad bývalými skladištními baráky – ty byly blíže Chodské ulice). Vlečkovou kolej na Šumavské ulici dodnes připomíná opěrná zídka oblouku od Štefánikovy ulice a několik nástěnných růžic pro trolejové vedení na původním objektu kasáren.

Rakouská společnost pro dodávku sukna pro c. a k. armádu (Österreichischen Tuchlieferungs Gesselschaft)

Zatímco prostor oděvního skladiště, kasáren a skladovacích baráků nad Chodskou ulicí byl v roce 1916 již obsluhován železnicí, na opačné straně Šumavské ulice probíhala výstavba rozsáhlé železobetonové budovy Rakouské společnosti pro dodávku sukna pro c. a k. armádu. Nová textilka využila příležitost a z vlečky stoupající Šumavskou ulicí odbočovala na nádvoří budovy elektrizovaná vlečková kolej. Ta napřed výhybkou zabočila vpravo, poté obloukem překřížila stoupající kolej a na nádvoří byla kuse ukončena. Na nádvoří byla i přesuvna pro obsluhu další, již neelektrizované rovnoběžné koleje. Provoz byl zahájen patrně v roce 1917 po jistých peripetiích s výpočty pojížděné stropní desky podzemních dílen v objektu. Do textilky se mj. dováželo uhlí pro místní kotelnu. V roce 1920 byl podnik zabrán pro Československou státní zbrojovku, ne však na dlouho: v roce 1928 se provoz stěhuje do hlavního závodu v Zábrdovicích. Provoz na vlečce zajišťoval vojenský erár, a to údajně lokomotivou Caroline. Koleje byly sneseny v roce 1936. Do objektu se později Zbrojovka ještě vrátila a probíhala zde výroba psacích strojů, dnes je zde kancelářské Centrum Šumavská.

(9/2020)