Doprava a přeprava

staniční zálohy | manipulační vlaky | služební a zaměstnanecké vlaky | přepravní činnost | vybrané nehody

• text
• foto

Na vlečce kuřimské Zbrojovky, zprovozněné 2. 4. 1943, byla od 30. 8. 1943 zavedena doprava dělnických osobních vlaků z Brna do Kuřimi. Postupně se ustálila tato trasa vlaků: Brno – Kuřim – strojírna – Kuřim – Tišnov a odpoledne stejnou trasou zpět. Vlaky v této trase vyjely naposledy v GVD 1966/67.

Po otevření nové Tišnovky a nového královopolského nádraží v prosinci 1953 jezdily všechny osobní vlaky až do konce jízdního řádu 1961/1962 (do května 1962) ještě po staré trati přes Zábrdovice, ale zastavovaly pouze v Králově Poli na novém nádraží. Po celou tuto dobu však navíc zastavovaly na starém nádraží vlaky, po jednom z každého směru, před 6. hodinou a po 14. hodině pro návoz a odvoz zaměstnanců Královopolské strojírny na a z ranní směny. V traťových tabulkách v knižním jízdním řádu se již staré nádraží neuvádělo. U časového údaje stanice Brno-Královo Pole ve sloupci příslušného vlaku byla poznámka, že vlak zastavuje v Králově Poli starém nádraží a ve které dny (poprvé v GVD 1955/1956 a naposledy v 1961/1962).

Na přelomu 70. a 80. let přechodně jezdily po brněnském uzlu služební vlaky, vedené motorovým vozem řady M 131.1, určené pro rozvoz strojvedoucích na střídání lokomotivních čet na elektrických lokomotivách tranzitních nákladních vlaků. Motorový vůz se pohyboval převážně mezi stanicemi Modřice, Horní Heršpice, Maloměřice a Královo Pole. Po elektrizaci tratě z Kutné Hory do Bratislavy a Štúrova elektrické lokomotivy umožnily průvozy nákladních vlaků bez nutnosti častého provozního ošetření jako u parních lokomotiv, problém však nastal u lokomotivních čet s délkou jejich pracovní doby. Brno se tak stalo místem střídání lokomotivních čet, později jen strojvedoucích, na těchto tranzitních (projíždějících) nákladních vlacích. Vlaky jedoucí „nad Brnem“, tj. mezi Brnem a Kutnou Horou, byly obsazovány především maloměřickými a jihlavskými četami, vlaky „pod Brnem“ břeclavskými nebo slovenskými strojvedoucími. Pouze některé vlaky obsazené slovenskými strojvedoucími mezi Kutnou Horou a Slovenskem projížděly Brnem bez vystřídání. Většina střídání se prováděla v Maloměřicích na brodských traťových kolejích T1a a T2a, ale střídání probíhala i ve výše uvedených stanicích. Na traťových kolejích v Maloměřicích se ve směru Havlíčkův Brod střídalo na „severu“, tj. na koleji T2a u návěstidla v blízkosti budovy Sever. Strojvedoucí se zde mohli schovat pod střechu a z depa to bylo blíž než na „jih“. Na „jihu“ se střídalo na traťové koleji T1a přibližně v úrovni opravny vozů. Pěší cesta z depa na zdejší místo střídání trvala asi 20 minut, což bylo delší než na „sever“ a strojvedoucí se zde neměli kam schovat před nepřízní počasí. Místo bylo vybráno tak, aby se nákladní vlak celý „schoval“ na traťovou kolej a uvolnil severní zhlaví maloměřické stanice. Výpravčí v Králově Poli používali neoficiální ruční návěsti (tabulky) s nápisy „jih“, „sever“ a „HH“, aby strojvedoucímu projíždějícího nákladního vlaku oznámili, kde bude střídat.

Ačkoliv nikdy nedošlo ke zprovoznění veřejné zastávky v prostoru maloměřické stanice, zastavovaly některé osobní vlaky po zahájení provozu na nové tišnovské trati v prostoru stavědla 2 (později 3 – budova Sever) pro zaměstnance stanice a depa. Počet zastavujících vlaků byl redukován v prosinci roku 2006, kdy byla zprovozněna zastávka Lesná a nebylo možné dále prodlužovat jízdní doby. Nyní se tak děje kolem 6. a 18. hodiny.

Samostatnou kapitolu tvořily zaměstnanecké vlaky v Maloměřicích. Pod přezdívkou „Vlčáci“ byly známé zaměstnanecké vlaky, které dlouho jezdily mezi maloměřickým depem a hlavním nádražím (se zastávkou v Židenicích). Prováděly návoz a odvoz zaměstnanců depa na 6. a 18. hodinu a odvoz po 14. hodině. Vozily je motorové vozy řady 830, později i řady 850 a nakonec i lokomotivy řady 210 či 750/754.

Ze vzpomínek pamětníka: Někdy se stalo, že k rannímu motoru (hodně dlouho na něm jezdila sólo 830, později i 850) se nedostavil vlakvedoucí (v některých JŘ to měl v turnuse pohotovostní vlakvedoucí a někdy vyjel mimo Brno kvůli nějaké mimořádnosti), tak musel na jeho místo zaskočit některý z výpravčích jedoucí na směnu (protože měl kvalifikaci), aby se zaměstnanci dostali včas do práce.

Na přelomu 80. a 90. let přibyly i „Lazarety“ pro pacienty, kteří jezdili do ordinací železničních lékařů, které byly v Maloměřicích v administrativní budově nad nádražím (v tzv. Hradu). Tyto ordinace byly původně na Hlavním nádraží v prvním patře části budovy přiléhající k poště. Při rekonstrukci budovy musely být tyto ordinace vystěhovány a jako náhradní místo pro ně se našly právě prostory v Maloměřicích. Aby pacienti nebyli tak poškozeni složitým cestování, byly pro ně zřízeny osobní vlaky, které zajížděly na krátké nástupiště vybudované v blízkosti schodiště na lávku přes kolejiště stanice (u stavědla 3 v budově Sever).

Jmenované vlaky měly číselnou sérii 476x a 477x a byly uvedeny v sešitovém jízdním řádu 321 (brněnské spojky). Provoz zaměstnaneckých vlaků v této podobě byl ukončen kolem roku 2000, zůstal zachován pouze vlak po 14. hodině z depa, tvořen lokomotivou řady 754 a přívěsným vozem k motorovým vozům.

(Více informací ke služebním nástupištím v maloměřické stanici a depu je uvedeno v části Maloměřice.)

Použité zdroje:
- služební pomůcky ČSD, ČD a SŽ
- Pamětní kniha dopravního úřadu Brno (Národní archiv, fond 814, inv. č. 109)

(6/2021)