Židenická a černovická spojka

• text
• foto
• mapa

Ve snaze o oddělení osobní a nákladní dopravy a odlehčení severnímu zhlaví horního nádraží byla vystavěna tzv. židenická spojka, otevřená 25. 8. 1887. Umožnila provést nákladní vlaky z třebovské trati ze Židenic přes Černovice na vlárskou trať a dolní nádraží. Úsek mezi dolním nádražím a odbočkou v Černovicích, který byl zároveň využíván vlárskou dráhou, je popsán v historii vlárské dráhy. Celý úsek z dolního nádraží přes Černovice do Židenic byl vybudován jako jednokolejný.

Od černovické odbočky pokračovaly koleje po náspu k Nezamyslově ulici, kde byl vybudován ocelový most. Následující Táborskou ulici již dráha křížila úrovňově. Mezi Táborskou ulicí a třebovskou tratí ležela židenická výhybna. Do třebovské trati se židenická spojka napojovala v nové vzniklé židenické odbočce. Mosty přes Jílkovu a Filipínského ulici tedy byly dvoukolejné. Součástí této stavby bylo vybudování nákladního nádraží Židenice, umístěného pod náspem v klínu mezi tratí z horního nádraží a židenickou spojkou.

V souvislosti s budováním tzv. komárovské spojky (zprovozněna v roce 1927), byla židenická spojka v prostoru dopravny Černovice mírně přeložena směrem k městu – s novými mosty přes Tržní (Charbulovu) a Olomouckou ulici.

Od roku 1928 existovalo na Táborské ulici úrovňové křížení pouliční tramvajové dráhy a židenické spojky.

Ve třicátých letech sílí hlasy po modernizaci brněnského železničního uzlu, jejíž součástí mělo být i zbudování kapacitního průtahu Brnem pro nákladní vlaky, vybudování velkého seřaďovacího nádraží, které mělo odlehčit zcela přetíženému dolnímu nádraží, a v neposlední řadě i nová tišnovská trať. Rokem 1939 je datován projekt zdvoukolejnění celé nákladní trasy od dolního nádraží přes Černovice do Židenic ležících na třebovské dráze. V rámci tohoto projektu byla židenická spojka postupně rekonstruována. Přichází ovšem válka a plán se dostává do skluzu. Co se povedlo dokončit? Byla zvýšena niveleta trati mezi Židenicemi a Táborskou ulicí. Mosty přes dnešní Filipínského a Jílkovu ulici byly postaveny zcela nové, stavba začala položením provizorií v září 1939. Most přes Jílkovu ulici byl dokončen v roce 1941. V témže roce proběhly zemní práce spojené se zahloubením ulice Táborské v prostoru křížení se spojkou, na podzim téhož roku pak proběhly práce betonářské (ukončeny na konci listopadu) na ohraničení vozovky a zčásti na podpěrách budoucího mostu. To vše za drážního provozu po souběžném úrovňovém přejezdu. Následně byla na počátku roku 1942 uložena mostovka – celý most měl charakter provizoria, prostřední pilíře ve vozovce i boční opěry byly dřevěné, úrovňový přejezd mohl být následně zrušen, kolej snesena a navršeny náspy z obou stran mostu. Směrem dále k Černovicím byla zvýšena niveleta, rozšířen násep a vybudovány nové opěry pro dvoukolejné přemostění Nezamyslovy ulice (vlastní mostovka byla ale opět jednokolejné provizorium). Zároveň byla položena výhybka pro spojku do Černovic. Zajímavostí je, že původní budka stavědla dole u Táborské ulice zůstala zachována, stejně jako návěstidla v původní niveletě, utopená pod náspem.

Rovněž byly zahájeny stavební práce na nové dvoukolejné kolejové spojce od Táborské ulice směrem ke Slatině napojující se u mostu přes Turgeněvovu ulici do vlárské trati (tzv. černovická spojka, někdy také nazývaná vlárská spojka). Pro plánované dvoukolejné přemostění Nezamyslovy ulice byly vybudovány obě boční opěry a zlikvidována část dělnické nouzové kolonie v prostoru tohoto přemostění. Spojka byla i zprovozněna, ke dni 16. 9. 1944 – hlavním důvodem pro její zprovoznění byla možnost vedení vlaků mimo brněnský železniční uzel v případě jeho poškození bombardováním (což se brzo potvrdilo), jiný dopravní význam spojka tehdy neměla. Přes Nezamyslovu ulici byla rovněž položena provizorní jednokolejná mostovka, která ještě dokonce byla opatřena dřevěným mezilehlým pilířem. Se spojkou vznikly dvě odbočky: Odb Slatinská (původně černovické St. Ia) a Odb Táborská. Ta využívala existujícího stavědla (černovické St. I) u křížení židenické spojky a Táborské ulice, odkud byly původně ovládány závory na úrovňovém přejezdu a jižní zhlaví výhybny na židenické spojce. Po vybudování mostu přes Táborskou ulici zde zůstalo stavědlo zachováno – most byl totiž jednokolejný, bylo zde zhlaví židenické výhybny a nyní nově napojení koleje od Slatiny. Později bylo stavědlo označováno písmenem C. V této jednokolejné podobě byla černovická spojka i s provizoriem přes Nezamyslovu ulici provozována až do závěru 60. let.

V 50. letech bylo přistoupeno k výměně mostní konstrukce přemostění Táborské v km 0,476 – v roce 1955 byla niveleta vozovky Táborské ulice pod mostem ještě více snížena, v následujícím roce proběhla betonáž opěr pro novou konstrukci mostu. Vlastní výměna mostu proběhla ve dnech 11. a 12. 12. 1956 – stávající zchátralá provizorní konstrukce mostu byla nahrazena mohutnou příhradovou konstrukcí bez podpůrných pilířů o délce téměř 38 m. Ale opět šlo provizorium: montovanou konstrukci z dodávek UNRRA z roku 1946. Boční opěry a i pilíř na okraji vozovky byly tehdy vybetonovány i pro plánovaný druhý samostatný most (východně od původního – tedy ještě podle předválečného projektu). Ten však již nebyl položen a tento stav byl zakonzervován.

V druhé polovině 60. let je přistoupeno k výstavbě kapacitního dvoukolejného nákladního průtahu z Dolního nádraží do Židenic. V úseku mezi židenickou odbočkou a Táborskou ulicí, který prošel rekonstrukcí již za války, nedošlo k žádným podstatným změnám (zanikla výhybna, trať vycházela dvoukolejně již ze Židenic). Mosty přes Filipínského a Jílkovu ulici byly zachovány, druhý z nich však byl o cca 0,5 metru zvýšen kvůli vyšší niveletě blízkého mostu přes Táborskou ulici. Podstatné změny však dostál most přes Táborskou ulici – ten byl nahrazen novou mohutnou ocelovou konstrukcí pro čtyři koleje – v roce 1969 byla vybudována východní část mostu (a převedena sem doprava), v lednu 1970 pak byla demontována původní příhradová provizorní konstrukce a následně dostavěna západní část mostu. Příhradový most nad Táborskou ulicí tedy sloužil pouhých třináct let.

Zhlaví Odb Táborská leží nově mezi Táborskou ulicí a mostem přes Jílkovu ulici. Odb Táborská je dodnes dálkově ovládána z nové budovy Odb Brno-Černovice na „vlárské“ straně černovického trianglu. Zcela přestavěna byla i válečná spojka (zvýšení nivelety) a je už opravdu dvoukolejná, jako celá trasa Židenice – Slatina. Totéž platí pro úsek původní židenické spojky mezi Táborskou a Olomouckou ulicí, který byl také zdvoukolejněn. Na všech stranách černovického trianglu došlo i ke směrovým posunům kolejí (až o desítky metrů, hlavně v prostoru mostu přes Olomouckou ulici), byly vystavěny nové mosty přes Nezamyslovu ulici. Práce byly zahájeny v roce 1966, celý nákladní průtah včetně trianglu byl zprovozněn 15. 12. 1970 a 15. 3. 1971 byl zahájen dvoukolejný provoz. Válečnou stavbu černovické spojky připomíná zachovaná boční opěra přemostění Nezamyslovy ulice blíže k Židenicím, druhá byla odstraněna při stavbě tramvajové trati v roce 1970.

Nákladní průtah byl zároveň elektrizován (úsek Horní Heršpice – Židenice). Zahájení elektrického provozu a spuštění autobloku se datuje k 30. 10. 1971. V roce 1996 byla dokončena elektrizace celého černovického trianglu.

Od roku 2003 je dosavadní Odb Táborská přejmenována na Odb Brno-Černovice, zhlaví Táborská a dosavadní Odb Slatinská přejmenována na Odb Brno-Černovice.

V roce 2016 proběhla oprava mostů na židenické spojce (Olomoucká, Jílkova, Filipínského).

(8/2026)