Vlečky na líšeňské trati

úvod | vlečky ve stanici Černovice | vlečky odbočující z trati | vlečky ve stanici Líšeň

• text
• foto
• mapa

Horny & Zauner, velkoobchod s železem a železářským zbožím

Vlečka skladu odbočovala úvratí poblíž židovského hřbitova. Při válečné výstavbě výhybny A zůstalo místo napojení vlečky stejné (km 0,708). Budovy skladu byly pod náspem vlárské dráhy mezi Turgeněvovou a Buzkovou ulicí a notně přestavěné zde stojí dodnes (prodejna SIKO). Vlečková kolej vedla podél skladu ze strany líšeňské dráhy.

Vlečka byla využívána i po roce 1948, přesné datum ukončení provozu není zatím doloženo. I po skončení železniční obsluhy využíval sklad nástupce – podnik Technomat. Po vlečce nezůstaly téměř žádné stopy, kusé ukončení zmizelo pod rozšířeným náspem při přestavbě černovického trianglu koncem 60. let. Charakteristické příhradové sloupy ze dvou U-profilů, které se v areálu dodnes nacházejí na straně Nezamyslovy ulice, souvisí patrně s tramvajovým provozem, ale v těchto místech nikdy trolejové vedení nenesly.

Vlastní železářský obchod sídlil na Křenové ulici č. 6 a železářství zde fungovalo nepřetržitě až do 21. století. Naposledy fungoval pod názvem Kovomat Zítka, zanikl po roce 2010. Pamětníci jistě vzpomenou, že nakupovat se chodilo i do prvního patra domu.

Naftaspol

Vlečka této firmy, obchodující s ropnými produkty, byla také u židovského hřbitova a také odbočovala úvratí – na stranu k dnešní Ostravské ulici v km 0,795. Vlečku Naftaspolu pohltila válečná výstavba výhybny A. Bylo v plánu vybudovat na brněnském zhlaví výhybny krátkou kusou kolej vlečky, ale patrně se tak již nestalo. Za okupace byla vlečka vykazována jako neprovozní, stejně jako při zdvoukolejňování v roce 1949 (Rafinérie minerálních olejů, n. p. Praha). Druhá kolej vlečku pohltila. Dnes již nejsou po skladu Naftaspolu žádné stopy.

Matějů a syn + Bituma II (později Bituma n. p., v roce 1965 Stavební izolace Praha, závod Bituma)

Již od roku 1875 fungovala v údolí mezi Bílou horou a olomouckou silnicí, stranou od zástavby Juliánova, továrna na destilaci dehtu a výrobu dehtových výrobků V. Matějů (později Matějů a syn), která proslula zejména výrobou dehtové a později asfaltové lepenky. V roce 1905 byla v těsném sousedství továrny vybudována železnice do Líšně. Vlečkové napojení do areálu továrny na sebe nenechalo čekat. Odbočná výhybka byla v km 1,054, později přímo ve výhybně A. Vlečka byla jednoduchá – jedna kolej kusá ukončená na nádvoří podniku, opatřená kolejovou váhou.

Kapacita vlečky přestala v poválečné době dostačovat – denně se na vlečku přistavovalo pět až deset vozů a zejména manipulace s vozy na hlavní trati přinášela značná zdržení. Proto byl v roce 1953 vypracován technický projekt na zásadní rozšíření vlečky s pracovním názvem Bituma II, která nově odbočovala z líšeňské dráhy až za objektem továrny.

Stavební povolení k výstavbě vlečky bylo vydáno v září roku 1955. Do koleje již dvoukolejné líšeňské trati, po které se jezdilo do města, byla v km 1,296 vložena výhybka. Následovala hlavní kolej vlečky s označením A a délkou 324 m. Podél koleje byla postavena nakládací rampa. V prostoru této rampy byla podél koleje A vybudována krátká objízdná kolej s označením B. Před rampou odbočovala z koleje A úvratí kolej C vedoucí po nádvoří podniku směrem k původní vlečce a napojující se do ní. Z koleje C odbočovala ještě kratší kusá kolej s označením D a délkou 101 metrů – tzv. cisternová kolej, kde bylo stáčecí zařízení z kotlových vozů. Prostor kolejí byl zčásti zadlážděn, vlečka byla elektrizovaná.

Stavba začala koncem roku 1955, technicko-bezpečnostní zkouška vlečky proběhla 14. 3. 1957 a dne 3. 4. 1957 se konala zkušební jízda s elektrickou lokomotivou DPMB č. 3 a vozem Vtp 474730. Z důvodu závad byl však provoz povolen až později. Kolej C byla dokončena později – zkušební jízda s lokomotivou č. 1 a vozem Ztr 101861 proběhla až 3. 7. 1958.

Součástí projektu bylo i vybudování nové mezikolejové spojky na hlavní trati v prostoru odbočné výhybky, ale stavba se odkládala, až byla odložena zcela. Po zprovoznění nové vlečky měl být ukončen provoz na původní odbočce blíže k městu a kolej C ukončena na nádvoří zarážedlem, ale to se nakonec nestalo a jezdilo se po obou odbočkách. Obsluha vlečky probíhala ve směru od Černovic sunutím po nesprávné koleji, směrem zpátky lokomotiva vagóny táhla. Odbočná výhybka měla být ve směru od Líšně kryta světelným návěstidlem závislým na zapnutí trakčního napětí na koleji A vlečky, jeho existence ale není doložena.

Příběh této nejmladší vlečky na líšeňské dráze, a potažmo i u DPMB, se naplnil na jaře roku 1967. Šlo o jednoho z posledních vlečkařů, obsluhovaných prostřednictvím DPMB až do konce března 1967. Odbočné výhybky a navazující koleje byly sneseny při rekonstrukci líšeňské trati v roce 1969.

V sousedství továrny Matějů byla od roku 1894 i další továrna na térové výrobky – J. Paulík. Stála trochu blíže k Brnu a dále od líšeňské trati. Na některých plánech města odbočuje úvraťově z vlečky Matějů krátká odbočka směrem k dnešní Krásného ulici – vlečka Paulíkovy továrny. Její existence ale není oficiálně doložena. Všechny památky na obě „nevoňavé“ fabriky a jejich vlečky zmizely při stavbě východního dálničního přivaděče v 80. letech.

Pískovna

V roce 1941 byla zprovozněna dočasná vlečka pískovny tvořená kolejí souběžnou s tratí a kolejovou spojkou. Odbočovala mezi klenutým mostkem přes místní vodoteč a dnešním mostem u zastávky Podstránská. Sloužila pro účely stavby nové továrny pod Stránskou skálou. Po výstavbě výhybny B byla v jejím místě prodloužená odvratná kolej na brněnském zhlaví výhybny.

F. O. B.

Vlečka do nové továrny na letecké motory Flugzeugmotorenwerke Ostmark – Brünn (F. O. B.) byla vybudována v závěru roku 1942, společně s výhybnami A, B, C a elektrizací úseku Černovice – Stránská skála pro tramvajový provoz. Právě dopravní napojení prostoru nové továrny v blízkosti Stránské skály bylo cílem celého projektu z podzimu 1942. Stavba továrny začala na zelené louce již v létě roku 1941. Vlečka odbočovala z objízdné koleje výhybny B na líšeňském zhlaví (km 2,574) a pokračovala dále k severu do areálu závodu, kde se dále větvila. Po zdvoukolejnění trati (1949) odbočovala vlečka z trati přibližně ve stejném místě (km 2,606), z koleje ve směru od Líšně. Odbočka již dnes není patrná.

Po válce získala areál brněnská Zbrojovka, v roce 1950 se závod osamostatnil a vystupoval pod názvy Závody přesného strojírenství, Závod Antonína Zápotockého, později Závody kuličkových ložisek, Brno (ZKL). V roce 1963 byla vybudována nová vlečka ZKL, napojená do stanice Brno-Slatina (viz vlečka Zetor).

Vápenka pod Stránskou skálou

Jedna z prvních dvou vleček na líšeňské dráze se nacházela mezi dlouholetou dřevěnou čekárnou a koncem Podstránské ulice. Na mírné vyvýšenině zde stála cca od roku 1915 poměrně rozsáhlá vápenka s vysokým komínem. Existence vlečky je doložena poprvé v roce 1917, kdy zde došlo ke srážce projíždějícího vlaku s vozem ujetým z vlečky. Místo odbočení bylo v km 2,928. V roce 1928 byl zmiňován vlečkař Brněnské vápenky a lomy, spol. s r. o. v Brně s délkou vlečky 489 metrů. Vápenka zanikla na počátku okupace, hlavním důvodem patrně byla blízká výstavba továrny na letecké motory (vápenka měla dost „demaskující“ polohu). Na plánech elektrizace (1942) již vlečková kolej není zakreslena. Komín byl odstřelen v roce 1943.

Přibližně v místech původní, již asanované, vápenky měla na konci války vést vlečka továrny firmy Klöckner budované v podzemí Stránské skály v závěru války (projekt Flusspat). Tato vlečka však nebyla dokončena.

Masosvaz

Zajímavá vlečka se objevuje na pláncích zdvoukolejňování úseku ze Stránské skály do Líšně. Tvořila ji kolej souběžná s tratí a kolejová spojka odbočující z tratě v km 5,008 (poblíž silnice ze Slatiny do Líšně). V roce 1943 byla v provozním předpise zmiňována jako ještě nezprovozněná vlečka společnosti Masosvaz (Moravský svaz pro obchod dobytkem a masem, a.s. v Brně), která sídlila v té době na Jízdárenské (Sukově) ulici a zde u Líšně měla sklad. Vlečka zanikla se zdvoukolejněním tratě.

Použité a doplňující zdroje:
- 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně (Dopravní vydavatelství Wolf, 2000)
- Plán „Vlečka Dopravního podniku města Brna na trati Černovice – Líšeň km 0,0–6,2“ (1955 a 1960, archiv SŽ)
- „Projekt na stavbu II. koleje v km 0,5/3,5 a stanice E v km 4,0/4,3 drobné dráhy Brno – Líšeň“ (1949, Národní archiv, fond 862, inv. č. 509, ka 570)
- Vlečka Bituma (Moravský zemský archiv, fond K 453, inv. č. 91, ka 62)
- Staniční řád Brno-Černovice 1943
- stránky Slatinského historického klubu
- J. a L. Belcredi, Svatý Jan to vše viděl – Historie městyse Líšně (2006)

(1/2020)