>
        Brno, Nádraží, Koleje... BRŇÁK      O WEBUŽELEZNIČNÍ SÍŤOSTATNÍ

[rozbalit menu | sbalit menu]


Vlečky ze Židenic

úvod | Zbrojovka | První brněnská strojírna | nákladní stanice

Označení vlečky ve vybraných dobových dokumentech:

ZbrojovkaBerankaKoudelka
(1917)K.u.k. Artillerie Werkstätte in BrünnMoritz Berans’ Söhne, Aktiengesellschaft---
(1923)Čsl. státní zbrojovkaMořice Berana synové, a. s. v Brně---
(1935)Čsl. Zbrojovka, akc. spol. v Brně---Rudolf Koudelka
(1947)Zbrojovka Brno, n.p.---
(1952)Zbrojovka Brno, n.p., Závody Jana Švermy------
(1957)Závody Jana Švermy, n.p., Brno-Zábrdovice------
(1980)Zbrojovka Brno, n.p.---Traťová distance Brno-sever
(1981)Zbrojovka Brno, k.p.---
(2001)Zbrojovka Brno, a.s.---Správa dopravní cesty Brno

Předválečná historie:

Brzy po zahájení 1. světové války začala v prostoru mezi třebovskou tratí a komunikací vedoucí od zábrdovického kláštera směrem na sever výstavba c. a k. dělostřeleckých dílen, jako pobočky vídeňského státního arzenálu (na druhé straně cesty, směrem k řece Svitavě, stála od roku 1894 textilka M. Berana). V roce 1916 již stála na místě většina budov - novostaveb - nové továrny a byla také vystavěna vlečka odbočující úvraťově z koleje tehdy pražského směru třebovské tratě. Vlečka po mostě překračovala židenický mlýnský náhon a po dosažení rovnoběžnosti s výše zmiňovanou komunikaci byla jednoduše rozvětvena, aby se koleje na straně továrny u kláštera opět spojily (zarážedlo bylo v bezprostřední blízkosti Lazaretní ulice). Pro snazší manipulaci s vozovými zásilkami byla vybudována rampa víceméně v dnešní poloze. V blízkosti pily byla ještě krátká kusá kolej směrem k řece.

Kousek za mlýnským náhonem odbočovala z vlečky dělostřeleckých dílen kratší vlečka do textilní továrny M. Berana synové s podobným průběhem, vedená jednokolejně na prostranství mezi objekty továrny podél řeky. Na vlečce bylo ještě před vjezdem do továrny krátké rozvětvení umožňující objíždění lokomotivy. Vlečka byla využívána zejména pro dovoz uhlí do kotelny továrny. Upravené torzo komína kotelny, využité za války jako pozorovatelna, stojí dodnes na nábřeží řeky.

Vlečky dělostřeleckých dílen a textilky se stavěly zároveň dle společného projektu.

V letech 1916-17 se do Zábrdovic přestěhovalo vybavení bývalých dílen 4. pluku polního dělostřelectva z tehdejší Nové ulice. Vedle klasických strojírenských provozů (kovárna s komínem, soustružna, montáž...), umístěných na východní straně vlečky, se nový podnik věnoval ve velké míře i zpracování dřeva (provozy západně od vlečky - stolárna, pila...) - pro erár se zde vyráběly mj. transportní vozy. Na konci roku 1918 již opravárenské dílny zaměstnávaly 560 dělníků, v listopadu je přebírá československý stát a 20. ledna 1919 zde zřizuje státní podnik, Československou státní zbrojovku. Úkolem nového státního podniku bylo provádět všechny opravy vojenského materiálu za ceny odpovídající výrobním nákladům, navíc byl realizován projekt státní puškárny, která pro nově vzniklou československou armádu vyráběla jednotný typ pušky (objekt na Šumavské ulici, střelnice byla v Zábrdovicích, kde se rovněž vyráběly pažby). Zpočátku podnik především zpracovával zbytky materiálu nashromážděného za války, především dřeva. Mimo jiné se zde i nadále vyráběly koňské povozy. Zbrojovka se také v poválečných letech stala významnou opravnou železničních vozů - ta byla provozována v halách stávajících, i nově postavených (směrem k třebovské dráze). K těmto halám byla vystavěna odbočka z vlečky, která se před halami rozvětvovala do úctyhodných deseti kolejí (doloženo v roce 1923).

To však nemělo mít dlouhého trvání. V letech 1923-24 se zbrojovka transformovala na akciovou společnost se tříčtvrtinovým podílem státu a podnik se měl stát významným výrobcem ručních zbraní. Podnik postupně (do roku 1928) opustil prostory na Šumavské a již v roce 1926 se začala na místě rozvětvujícího se kolejiště budovat kulometka (s legendárním průčelím se znakem Z ve štítu), v dalších letech následovaly další a další budovy v prostoru směrem k třebovské trati, mj. i přechodně fungující automobilka, střelnice u třebovské dráhy či nová kotelna s dodnes stojícím komínem. Ve Zbrojovce se vyráběly především ruční zbraně, zejména pušky všech ráží a vzorů i lehké kulomety, známé v zahraničí svými dobrými parametry, díky nimž se Zbrojovka stala významným a uznávaným světovým exportérem. Vedle válečné výroby se od počátku ve Zbrojovce rozvinula i mírová výroba. Předmětem výroby byly vedle lidových automobilů Z také kovoobráběcí stroje, jízdní kola, psací stroje, kuličková ložiska i např. mnohde dodnes používané osobní váhy. Pouhou epizodou byl pokus o výrobu hvězdicových leteckých motorů.

V té době byla na odbočující velmi frekventované vlečce prodloužena výtažná kolej podél tehdy již brněnské koleje třebovské tratě, vystavěno stavědlo a odbočka byla od Prahy kryta návěstidlem. V souvislosti se stavbou nové správní budovy v závěru 20. let zaniklo spojení kolejí vlečky u Lazaretní ulice a obě koleje vlečky byly nově ukončeny zarážedly ještě před průjezdem hlavním průčelím dílen. V roce 1930 expandující podnik odkoupil Beranovu továrnu a od města si pronajal (a za okupace odkoupil) i komunikaci mezi továrnami. V budově, které se dodnes říká Beranka, byl v prvních letech sklad automobilů a výroba jízdních kol. Nadále zde fungovala i vlečka, která byla prodloužena až k správní budově, později požární stanici.

V roce 1928 byl na pozemku ohraničeném židenickým mlýnským náhonem, zástavbou dnešního Baarova nábřeží a třebovskou tratí otevřen sklad paliva Rudolfa Koudelky („Uhlí, dřevo, koks“). Pro jeho obsluhu byla zřízena krátká vlečka odbočující z vlečky Zbrojovky podél náspu třebovské tratě směrem zpátky k Židenicím. Poprvé je uváděna ve statistice v roce 1935. Na vlečce byly vybudovány i uhelné sesypky, jejichž pozůstatky lze nalézt za budovou nové nářaďovny dodnes.

I Zbrojovku zasáhla hospodářská krize, ale následná konjunktura ji s téměř deseti tisíci zaměstnanci (včetně pobočných závodů) vynesla na pozici jedné z největších zbrojovek Evropy. Zbrojovka rozšířila svůj vliv i nákupem akcií a získala tak kapitálovou účast v podnicích s obdobnou výrobou nejen v tehdejším Československu, ale i v Rumunsku a Jugoslávii. V době své konjunktury měla Zbrojovka přes sedmdesát závodů a provozů. Horečná předválečná práce, spojená mj. s vyzbrojováním pohraničních pevností, byla za okupace vystřídána neméně intenzivním zbrojením pro německou brannou moc. Mírová výroba byla za války potlačena na minimum.


Poválečná historie:

Konec války znamená pro Zbrojovku i konec zbrojních zakázek a továrna se orientovala téměř výhradně na mírové produkty. V roce 1946 začaly ze zábrdovického závodu vyjíždět první traktory s originálním, nově patentovaným označením Zetor, které založily celou poválečnou tradici této značky trvající až do současnosti. Již v roce 1947 bylo vyprodukováno 3500 traktorů Zetor 25 a 15, v roce 1951 ale bylo vyrobeno už 8500 pětadvacítek (Zetor 15 se vyráběl pouze do roku 1949). Z důvodu nedostatečných kapacit byla následujícího roku výroba traktorů Zetor 25 přesunuta do dnešního Zetoru (motory se i nadále vyráběly v Zábrdovicích). V roce 1955 se ve Zbrojovce opět začaly traktory vyrábět - a to typy Zetor 35 Super (1955–60) a od roku 1960 známý Zetor 50 Super. Výroba traktorů byla v Zábrdovicích definitivně ukončena v roce 1968 (po vyrobení téměř 130 tisíc traktorů typů 35 a 50). V roce 1967 udávala Zbrojovka roční obrat 9000 vagónů. Od roku 1954 do závěru 60. let podnik vystupoval pod názvem Závody Jana Švermy.

Od té doby se zde vyráběly pouze motory a zajišťovaly náhradní díly pro traktory. Ještě závěrem 80. let byla v Husovicích na místě dosavadního fotbalového hřiště vybudována mamutí nová motorárna pro traktorové motory, která ovšem vzhledem k politickému vývoji ani nestačila najet na předpokládané výrobní kapacity (Výrobní hala motorů URIII). Výrobním programem podniku dále bylo tradiční nářadí, kancelářská a sdělovací technika (mj. dálnopisy), zčásti i lovecké a sportovní zbraně. Epizodní byla výroba motocyklových motorů. V 80. letech se Zbrojovka začíná věnovat rovněž výpočetní technice.

Obchod Rudolf Koudelka na Baarově nábřeží fungoval i po válce, v roce 1948 však prodával již jenom dřevo a uhelné sesypky osiřely. Vzápětí byl znárodněn a začleněn do podniku Dřevona, n.p. V roce 1951 byl od Dřevony převzat Zbrojovkou celý areál mezi mlýnským náhonem a třebovskou tratí a nadále využíván zejména k dřevovýrobě. Zbrojovka využívala i vlečku Dřevony (kolej č. 2; kusá kolej souběžná s třebovskou dráhou měla číslo 1 a příjezdová kolej do areálu č. 3).

V souvislosti se stavbou tzv. nové haly poblíž Beranky doznalo v 50. letech změn i vedení vnitřní vlečky. Byla snesena původní vlečka k Berance (podle některých plánů již koncem války z důvodu stavby střelnice) – kolej č. 5. Vlečka byla přetrasována v místě rozdvojení kolejí - dosavadní kusá kolej obsluhující původně pouze pilu a později pomocné dílny Sibiř, na jejichž místě de facto nová hala vyrostla, sloužila nyní pro její obsluhu – obsluhovala oba představky budovy (kolej č. 6). Souběžně s touto kusou kolejí byla vybudována další kusá kolej (kolej č. 7), vedoucí směrem k řece, kde byla v roce 1956 vybudována hala expedice pro zámořské balení traktorů. Mezi těmito kolejemi byla kolejová spojka. Souběžné koleje na hlavní třídě závodu měly čísla 3 a 4). Zatím se nepodařilo na plánech továrny identifikovat původní remízu, kde pobývala i legendární „Caroline“.

V souvislosti se stavbou nové tratě ze Židenic do Maloměřic a přestavbou židenického nádraží doznalo změn i napojení vlečky. V projektu přestavby tohoto prostoru se uvažovalo o novém napojení vlečky na traťovou kolej směrem z Tišnova v prostoru mezi mosty přes ulice Markéty Kuncové a Karlova. Památkou na tento záměr je dodnes patrná prostorová rezerva pro jednu kolej na mostě přes ulici Markéty Kuncové (na straně mostu blíže k Husovicím).

Nakonec však bylo v druhé polovině 50. let rozhodnuto řešit napojení Zbrojovky na novou trať ve vyšší niveletě ponecháním části náspu původní třebovské trati (de facto až k ulici Markéty Kuncové) umožňujícím vjezd do Zbrojovky úvratí. Vjezd do kolejiště židenické stanice byl řešen kolejí stoupající do vyšší nivelety a napojující se do koleje trati od Tišnova v km 0,373. Tato nová připojovací kolej leží víceméně v ose bývalé vlečky Koudelkova obchodu s palivy, zčásti na opěrné zdi (v prostoru nad bývalým náhonem). Stavba předávacího kolejiště v rozšířeném prostoru bývalé zastávky Židenice nástup začala v prosinci roku 1960, kdy přestaly jezdit vlaky po původní třebovské trati. Během výstavby opěrné zdi koleje T1a od Tišnova a připojovací koleje byla vlečka Zbrojovky obsluhována z Maloměřic po již nepoužívané původní třebovské trati. Nové napojení do koleje T1a bylo zprovozněno na začátku roku 1962 a vlečka byla obsluhována z Maloměřic po koleji T1a, která ještě nepokračovala podél třetího nástupiště židenického nádraží, protože se zde dokončovala opěrná zeď nad areálem Zbrojovky. Od začátku GVD 1962/63 již funguje obsluha vlečky z koleje T1a v plném provozu. Zabezpečovací zařízení bylo zprovozněno až v září roku 1963. Na vnitřním kolejišti vlečky byl v roce 1961 odstraněn most přes již zasypaný židenický náhon (svitavskou strouhu) a také původní brána na břehu náhonu.

Předávací kolejiště mělo dvě kusé koleje sledující trasu původní trati (č. 1 a 2). Z koleje č. 1 vedla úvratí kolej č. 6 směrem do brány a dále do závodu. Před bránou závodu ještě odbočovala krátká odvratná kolej č. 5. Na straně továrny byla podél koleje č. 1 objízdná kolej č. 3 a zde se předávaly vozy. Do továrny nyní vedla kolej č. 6, souběžná kolej na hlavní třídě měla č. 7 a kolej k expedici měla č. 9.

Brzo po dokončení předávacího kolejiště začala mezi traťovou kolejí T1a kolejí vlečky č. 2 stavba mechanizačního střediska Traťové distance Brno-sever). Z koleje vlečky č. 2 sem odbočovala kusá kolej a v areálu se ještě větvila na dvě koleje.

Již v roce 1967 (TBZ dne 13. 11. 1967) bylo v souvislosti s přípravou stavby nové nářaďovny nutno předávací kolejiště upravit: byla zrušena objízdná kolej č. 3 a koleje č. 1 a 2 navzájem propojeny, čímž se změnilo místo předávání a odevzdávání vozů. Stávající kolej č. 5 byla přečíslována na č. 3 a pokračování kusé koleje č. 2 od propojky s kolejí č. 1 bylo předáno do užívání TD, která zde později vystavěla zděnou halu. Násep kolejiště byl poté mírně odtěžen a postavena opěrná zeď pro uvolnění prostoru pro novou nářaďovnu. Předání koleje č. 2 Traťové distanci bylo dohodnuto již při stavbě – její používání Zbrojovka limitovala ukončením výroby traktorů. Přestavba proběhla během letní celozávodní dovolené. Zajímavostí jistě je, že v tuto dobu byla stále ještě aktuální stavba komunikace městského okruhu v trase ulice Markéty Kuncové a také že se řešila event. obsluha připravované teplárny Brno-sever z předávacího kolejiště Zbrojovky.

V polovině 70. let proběhla generální oprava vnitřního kolejiště vlečky, při níž byla mj. zkrácena kolej na hlavní třídě závodu č. 6, byla zkrácena i kolej č. 6a vedoucí podél nové haly a kolejová spojka mezi kolejí č. 6a a 9 (k expedici) byla snesena. Byla snesena i odbočná výhybka do bývalé Beranovy továrny. Bylo upravováno i stáčecí místo mazutu pro podnikovou kotelnu, které bylo na místě původního zauhlování vybudováno již dříve vč. velké válcové nádrže. V roce 1975 bylo předávací kolejiště vlečky uzpůsobeno pro vjezd kolejového jeřábu GEK80 do objektu TD.

V květnu roku 1980 začala na nábřeží řeky na konci kusé koleje č. 9 výstavba remízy pro lokotraktor (dokončena v prosinci 1981).

Polistopadové změny měly pro Zbrojovku fatální důsledky. Její výrobní program se stal díky masivnímu importu i celkovému boomu v oblasti výpočetní i sdělovací techniky nekonkurenceschopný. Několikaleté tápání ukončil po konkurzu v roce 2003 krach a definitivní ukončení výroby v roce 2006. Areál zkrachovalé továrny získala v závěru ledna 2007 investiční skupina J&T v dražbě za 707 milionů Kč. Budovy byly pronajímány jednotlivým nájemcům s nejrůznějším zaměřením a areál až na výjimky nezadržitelně chátral.

Po roce 1990 byla kolej vnitřního kolejiště č. 6/6a přečíslována na č. 5/5a. Na přelomu tisíciletí vlečku využívala k nezanedbatelné expedici firma vyrábějící vertikální zásobníky na cement přímo pro stavby. Stále se také dovážel mazut pro podnikovou kotelnu. Posledním vlečkařem byla firma ALTEKPAL, zabývající se sběrem a výkupem použitých olejů a jejich úpravou pro další průmyslové využití. Památkou na působení této firmy bylo několik železničních cisteren ponechaných v areálu i se zbytky obsahu. Vagóny byly rozebrány přímo na místě v roce 2012. V tuto dobu již vlečka nebyla vůbec používána.

Areál Traťové distance byl v první polovině 90. let privatizován. Západní kolej v areálu nebyla již vůbec používána, na dvojici kolejí, která je mimo privatizovaný prostor, byly ještě počátkem 21. století odstavovány traťové mechanizmy. Od té doby areál částečně využívá firma AK Signal Brno; kolejový prostor se však nepoužívá a pustne.

V roce 2016 celý areál Zbrojovky zakoupila realitně investiční společnost CPI Property Group a představila projekt přestavby celého areálu na novou městskou čtvrť s názvem Nová Zbrojovka. Demoliční a rekonstrukční práce začaly v říjnu 2017. Jako úplně první přišel na řadu objekt nové nářaďovny v blízkosti židenického nádraží, který se přestavuje na kancelářskou budovu. Do konce roku 2017 byl asanován prostor v okolí nové nářaďovny v severní části areálu (u záložního vjezdu z husovické Gargulákovy ulice). Bagry zlikvidovaly mj. dřevěný sklad Habeš (šlo o předválečnou budovu sloužící zpočátku jako sklad řeziva, později opláštěnou, patrně posunutou a sloužící mj. zakázkám pro režim císaře Selassie v tehdejší Habeši, dnes Etiopii). Padl také sousední sklad expedice i s přilehlou výtopnou vlečkových lokomotiv; dále objekty přímo v blízkosti židenického nádraží: zbytky bývalého zahradnictví, prototypová dílna s pískovnou (budova 20), dílna přesných dílců... Do konce února 2018 již zmizel celý blok tvořený budovami s čísly 34, 34a, 5, 63 a 20, k zemi padla i dřevěná bouda č. 21. Do května byly zlikvidovány poválečný objekt č. 133 v blízkosti bývalé závodní polikliniky na Lazaretní ulici a všechny stavby na bývalé nakládací rampě podél vlečkové koleje (č. 15+16) včetně vlastní rampy. V hromadu sutin se také proměnila tzv. Koudelkova vila (objekt č. 321), pamatující ještě samostatnou severní část areálu. Zmizelo i olejové hospodářství (vč. velké nádrže na mazut) a mobilní kotelna před zděnou kotelnou.

Na konci roku 2018 ještě koleje vlečky existují a projednává se úřední zrušení vlečky v areálu bývalé továrny. Přes areál předávacího kolejiště má být vybudována komunikace pro dopravní obsluhu Nové Zbrojovky z ulice Markéty Kuncové.


(1/2019)

Licence Creative Commons  Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).