Zábrdovice

• text
• foto
• mapa

Názvy podle vybraných jízdních řádů:

(1912) Obrowitz
(1918) Zábrdovice
(1940) Obrowitz – Zábrdovice
(1946) Zábrdovice
(1952) Brno-Zábrdovice

Zastávka Zábrdovice (Obrowitz) byla v provozu od otevření původní tišnovské trati v roce 1885. Byla umístěna u řeky Svitavy, v blízkosti úrovňového přejezdu ulice Cejl (směrem k Tišnovu). Byla vystavěna menší budova (strážní domek) s kanceláří pro prodej jízdenek a bytem pro zaměstnance.

Patrně od počátku provozu (doložena 1890) v zastávce existovala manipulační kolej (č. 3) souběžná s traťovou kolejí a propojená s ní kolejovou spojkou umožňující jízdu pouze od Brna - kolej končila na obou stranách zarážedly (u Cejlu a dnes ulice Jana Svobody). Roku 1913 z ní pak byla vybudována úvraťová vlečka obchodu s uhlím, následující rok na ní vystavěli sesypky pro uhlí (čtyři boxy). To se již o Zábrdovicích mluví jako o stanici. Do roku 1918 byla položena ještě druhá kolejová spojka mezi traťovou a manipulační kolejí - blíže ulici Cejl, opět pro jízdu od Brna. V prostoru mezi kolejištěm a ulicí J. Svobody postupně vzniklo množství skladišť.

Je důležité upozornit, že dopravna, ať již byla stanicí či zastávkou s nákladištěm, nesloužila ke klasickému křižování vlaků. Maximálně mohl být na manipulační koleji odstaven vlečkový vlak, který obsluhoval celou oblast posvitavských vleček od Dolního nádraží právě po Zábrdovice (běžně tři vlaky denně).

V letech 1928-29 proběhla rekonstrukce budov stanice - u původního domku byla (směrem k Tišnovu) vystavěna nízká podlouhlá čekárna pro 200 lidí (otevřena od začátku roku 1929) a byt byl přestavěn na dopravní kancelář. Směrem k přejezdu pak byla vybudována budka pro výhybkáře. Na přejezdu ulice Cejl pak byly instalovány dvouramenné závory se světelnou signalizací - roku 1928 bylo také na přejezdu vybudováno křížení s kolejí pouliční dráhy.

Prostor stanice byl relativně stísněný, koleje byly v oblouku a traťová kolej směrem k ulici J. Svobody ve stoupání. Navíc začala být stanice přetěžovaná - okolní firmy podávaly a přijímaly zboží právě zde, aby ušetřily na povoznické přepravě ze vzdálenějšího hlavního nádraží. Stanice ovšem nemohla všechny vozy pojmout. V roce 1928 bylo proto zřízeno nákladiště Radlas, výpravně podřízené zábrdovické stanici. Význam stanice v tuto dobu vzrostl i po stránce osobní dopravy - v blízkosti totiž stála z hlediska počtu zaměstnanců stále významnější zábrdovická Zbrojovka.

V roce 1931 pak stanice obdržela vjezdová návěstidla bez předvěstí. V srpnu roku 1933 byla zprovozněna druhá vlečka úvraťové odbočující z manipulační koleje - pro Ústřední ředitelství tabákové režie v Praze. Nově vybudovaný sklad tabáku se nalézal mezi ulicemi Vranovskou a J. Svobody, a manipulační kolej zábrdovické stanice proto byla prodloužena až k Vranovské ulici, kde opět končila zarážedlem. Prodloužena byla i vlečka uhelných skladů, nyní začínala až na ul. J. Svobody. Uhelné sesypky pak byly podél celé vlečkové koleje až k ulici J. Svobody (celkem 17 boxů).

Mezi roky 1936-1942 byla odstraněna kolejová spojka mezi traťovou a manipulační kolejí, která se nacházela blíže k ulici Cejl. V letech 1941-42 probíhala v blízkosti stanice přestavba mostu přes řeku - přejezd, vč. koleje pouliční dráhy, se po dobu stavbu přesunul blíže ke stanici (provizorní dřevěný most byl vystavěn proti proudu řeky). Po zahájení provozu na novém mostě již trať křížily dvě tramvajové koleje a na přejezdu již byla pouze světelná signalizace (závory byly demontovány).

V roce 1948 byl v přístavbě čekárny zprovozněn nádražní bufet.

jízdenky 1961 a 1962

V této době již bylo definitivně rozhodnuto o stavbě nové tratě na Tišnov a ukončení provozu na této části původní tratě. Proto ustaly veškeré investice a inventář výrazně chátral. Průtahy při přestavbě židenické stanice však nakonec prodloužily zábrdovickému nádraží život až do roku 1962, kdy tudy s koncem grafikonu 1961/62 dne 27.5.1962 projel poslední pravidelný vlak. Následně ještě probíhaly demontážní práce, které tak typickou Tišnovku v městském intravilánu poslaly definitivně do říše vzpomínek. Kolejiště stanice bylo sneseno, přejezd na Cejlu rovněž (koleje ve směru od Brna zůstaly zachovány právě po tento přejezd). Především přejezd na Cejlu, křížící velmi frekventovanou ulici, byl neuralgickým bodem této oblasti a jeho zrušení bylo proto přivítáno s úlevou. Areál nádraží byl nadále až do 90. let využíván jako dílny a sklad Sdělovací a zabezpečovací distance Brno-sever; od roku 2000 zde sídlí firma se stavebninami. Staniční budova a přilehlé stavby slouží jako skladiště.

(2/2019)