Sokolnice-Telnice

• text
• foto
• mapa

Názvy podle vybraných jízdních řádů:

(1912) Sokolnitz
(1918) Sokolnice
(1938) Chrlice
(1940) Zokolnitz – Sokolnice
(1952) Sokolnice
(2003) Sokolnice-Telnice

Stanice je v provozu již od zahájení provozu na přerovské trati v roce 1869. Výpravní budova je stejného typu jako v Chrlicích. Kromě dvou dopravních kolejí byly na opačné straně od výpravní budovy dvě manipulační koleje; dále zde fungovala vodárna.

Po roce 1918 už vodárna nebyla uváděna jako funkční. Podle staniční kroniky byl v roce 1926 v bývalé vodárně zřízen naturální byt.

Ze stanice vycházela řada vleček: do sladovny, do cukrovaru, do skladiště obilovin. U sedmé koleje fungovalo nákladiště s rampou, silničními váhami a skladišti – jedno z nich, sloužící stáčírně minerálních vod Šaratica, využívalo kolej 7a jako vlečku. Při stavbě vlečky cukrovaru bylo kolejiště rozšířeno do současné sedmikolejné podoby.

V 50. letech byla vybudována rozvodna s vlečkou odbočující z traťového úseku mezi Chrlicemi a Sokolnicemi.

Nádraží sloužilo jako jedno z výchozích míst k Mohyle míru, o čemž dodnes svědčí kovový poutač u výpravní budovy. V jízdních řádech (poprvé doloženo v období 1928/1929) byl u názvu stanice dovětek Slavkovské bojiště.

V roce 1937 bylo ve stanici zřízeno elektrické osvětlení.

V dubnu 1945 byla výpravní budova zničena při náletu, stejně jako cukrovar a sladovna.

Zajímavostí je, že nádraží nese název podle Sokolnic (údajně v návaznosti na panství hraběte Mitrovského ze Sokolnic), ačkoli většina stanice leží v katastru obce Telnice a východní část leží na katastru Újezd u Brna. Dlouhodobě proto byly snahy změnit název na Telnice. Od roku 2003 platí kompromisní název Sokolnice-Telnice.

V roce 2005 byl v přednádražním prostoru vybudován terminál IDS JMK.

Dnes je pravidelně využívána vlečka kovošrotu (bývalá vlečka cukrovaru), dále nárazově vlečka rozvodny. Prostor nákladiště je částečně využíván jako odstavná plocha. Bývalé nádražní skladiště používá soukromá firma (Truhlářství Machek); bývalá vodárna byla přestavěna na obytnou budovu.

Od září 2022 probíhala přestavba výpravní budovy, dokončena byla v lednu 2024. Dále má následovat rekonstrukce kolejiště a zabezpečovacího zařízení.

Organizace provozu + zabezpečovací zařízení:

Stanice je vybavena elektromechanickým zabezpečovacím zařízením, které tvoří řídící a přídavný přístroj typu Rank a indikační kolejová deska v dopravní kanceláři a dvě závislá stavědla St. 1 (na křenovickém zhlaví) a St. 2 (na chrlickém zhlaví) se stavědlovými přístroji vzor 5007, doplněné kolejovými deskami. Přídavný přístroj v dopravní kanceláři slouží pro zabezpečení obsluhy vlečky do rozvodny, odbočující ze širé trati, a zajišťuje vazbu na traťové zabezpečovací zařízení do Chrlic. Návěstidla ve stanici jsou světelná. Staniční zabezpečovací zařízení je z roku 1955 a v roce 1995 prošlo generální opravou. Ve stanici slouží ve směně jeden výpravčí a na každém stavědle po jednom signalistovi.

Na obou zhlavích stanice jsou přejezdy zabezpečené mechanickými závorami ovládanými z příslušných stavědel – přejezd v km 15,734 z St. 1 a přejezd v km 15,142 z St. 2. Je zřízena závislost přejezdových zařízení na staničním zabezpečovacím zařízení prostřednictvím mechanického zámku pohonu závor a zástrčkového zámku na stavědlovém přístroji.

Mezi Sokolnicemi a Chrlicemi je hradlový poloautomatický blok s traťovými souhlasovými hradly. Dříve zde bylo také hradlo Otmarov, k jehož zrušení došlo zřejmě koncem 80. let (v roce 1987 se v pomůckách uvádí s tím, že je mimo provoz). Otmarov existoval jako hláska už za první republiky (doloženo v roce 1935). Zřejmě začátkem 50. let v souvislosti s vybudováním vlečky do rozvodny bylo telefonické dorozumívání nahrazeno hradlovým poloautomatickým blokem, aby bylo možno zabezpečit napojení nové vlečky, a Otmarov se stal hradlem. Vlečka (současný název E.ON Česká republika, s.r.o. rozvodna Sokolnice) odbočuje na širé trati v km 12,896 - odbočná i odvratná výhybka jsou uzamčeny výměnovými zámky a výsledný klíč je držen v řídícím přístroji v Sokolnicích, odkud se provádí obsluha této vlečky bez uvolnění traťové koleje. Přestože mezi Sokolnicemi a Chrlicemi je v provozu hradlový poloautoblok, vzhledem k blízkosti rozvodny nebyla zajištěna jeho potřebná spolehlivost a při souběžné obsluze traťového zabezpečovacího zařízení byly jízdy vlaků zabezpečovány telefonickým dorozumíváním. Tento stav trval minimálně na přelomu 70. a 80. let minulého století. Dnes jsou jízdy vlaků zabezpečovány pouze hradlovým poloautomatickým blokem. Mezi stanicemi Sokolnice-Telnice a Chrlice není žádný železniční přejezd.

Mezi stanicemi Sokolnice-Telnice a Křenovice horní nádraží je automatické hradlo AH-88a s počítačem náprav bez oddílových návěstidel. Dříve zde bylo telefonické dorozumívání s hláskou Hostěrádky-Rešov. Služební místnost hláskaře, který obsluhoval i osobní pokladnu, byla umístěna v budově zastávky. Mezi Sokolnicemi a Křenovicemi je jeden úrovňový přejezd v km 16,369 na zastávce Újezd u Brna, který je zabezpečen světelným přejezdovým zařízením bez závor.

Ze vzpomínek Jiřího Kotrmana:

Ve stanici, která se tenkrát jmenovala Sokolnice, jsem občas sloužil jako výpravčí v letech 1979–1981 během vysokoškolského studia. Nejdéle to bylo o letních prázdninách v roce 1981 v rámci povinné provozní praxe. Provoz zde byl celkem zajímavý, hodně křižování vlaků a poměrně silná místní nákladní doprava s posunem. Tenkrát jezdily tři páry manipulačních vlaků. Největší provoz zde byl během řepných kampaní, kdy byl v provozu zdejší cukrovar. Stanice byla plná vozů a provoz silný. Nejvíce napilno měl výpravčí před koncem denní směny před 18. hodinou, kdy musel uzavřít a nahlásit operativní evidenci, tzv. „litery“, což byl přehled o nákladních vozech – dojetých, odjetých a stojících ve stanici a na vlečkách, naložených a vyložených za uplynulých 24 hodin. Aby všechny údaje seděly, tak se výpravčí někdy pořádně zapotil, a přitom řídil dopravní provoz.

Jako všude i zde se stávaly různé příhody.

V dopravní kanceláři nešly zevnitř zamknout vstupní dveře, ale i s tím si výpravčí samozřejmě poradili. V noci byla asi tříhodinová pauza, kdy nejely žádné vlaky, a byl by hřích tuto dobu nevyužít k odpočinku v horizontální poloze. Z toho důvodu byly i v letním období připraveny dva plné uhláky, které se v tuto dobu daly před vstupní dveře do dopravní kanceláře, které se otevíraly dovnitř. Nezvaný noční host při otevírání dveří způsobil takový hluk, že výpravčí se stačil včas probudit a začít fungovat.

V dopravní kanceláři byl přídavný řídící přístroj, na kterém byl i hradlový závěr počátečního traťového hradla směrem do Chrlic. Odjezdová vlaková cesta do Chrlic se dala postavit jen tehdy, kdy clonka počátečního hradla byla bílá. Zvláštnost spočívala v tom, že cca dvěma dobře mířenými kopy do podstavné skříně přídavného přístroje se dala clonka vycvakat na bílo a tím bylo možno postavit vlakovou cestu do Chrlic, aniž došla odhláška zabezpečovacím zařízením. Výpravčí si musel dávat velký pozor, aby toho nezneužil a nedostal se do problémů. Protože do Chrlic bylo i souběžné telefonické dorozumívání, používal se tento nedovolený způsob většinou v případě, že došla telefonická odhláška, ale počáteční traťové hradlo se nevybavilo, aby se nemusel volat návěstní mistr.

Jednou na noční směně se mi stala zajímavá příhoda. Kolem 23. hodiny bylo v Sokolnicích pravidelné křižování osobních vlaků. Natočil jsem vjezdovou vlakovou cestu od Křenovic a čekal až signalista na stavědle St. 1 tuto cestu postaví. Za chvíli začal pomalu cvakat hradlový závěr závěru výměn, ale nějak krátce. Aby se závěr uzavřel nebo uvolnil, je nutno stlačit páčku a alespoň šestkrát zatočit klikou induktoru, tak aby se závěr vycvakal. Závěr výměn zůstal nedotočený, clonka částečně zelená a částečně bílá a nic se nedělo. Volal jsem na stavědlo telefonem, který dlouze vyzváněl, ale nikdo ho nezvedal. Teprve až zhruba po pěti minutách se závěr dotočil. A vlak od Křenovic mohl se zpožděním vjet do stanice. A co bylo příčinou? Signalista při zavírání závěru výměn usnul ve stoje opřen o jeho páčku a trvalo dlouho, než se ho podařilo probudit.

Použité a doplňující zdroje:
- Leštinský, M. Cukrovarská dráha Brno – Přerov a Nezamyslice – Šternberk. Corona, Praha, 2020.
- Pamětní kniha staničního úřadu Sokolnice (Národní archiv, fond 814, inv. č. 1071)
- Kniha o Telnici. F.R.Z. agency s.r.o., Brno, 2018.
- série článků o osvobozování Sokolnic (Sokolnický zpravodaj, duben 2005)
- série článků o historii nádraží (Telnický zpravodaj, únor 2021)
- statistické přehledy vleček

(8/2023)