Následující text podává přehled zařízení lokomotivního a vozového hospodářství v brněnském uzlu. Jejich vznik a vývoj je zmiňován i v kapitolách jednotlivých stanic při popisu železniční sítě, zde je však podán komplexně, s důrazem na období po 2. světové válce.
První výtopna v brněnském uzlu vznikla v roce 1838 se stavbou koncové stanice břeclavské trati společnosti KFNB. Ležela v místech dnešního VI. nástupiště a její objekty byly zrušeny při přestavbě stanice v roce 1893
Se vznikem druhé trati (třebovské), která byla součástí Severní státní dráhy, byla roku 1848 vybudována výtopna společnosti StEG v místech státního nádraží. V roce 1855 prodal stát Severní státní dráhu soukromé Společnosti státní dráhy (StEG), jejímž majetkem byla i tato brněnská výtopna. Pracoviště, které zde zbylo po roce 1870, bylo zrušeno byla během 2. světové války.
Roku 1856 vznikla třetí výtopna společnosti BRD na jejím rosickém nádraží.
Poté, co společnost KFNB roku 1869 přivedla do Brna svou druhou trať (přerovskou), přesunula svou výtopnu do nově vybudovaných objektů v Horních Heršpicích. Výtopna byla nazvána „Brünn NB“ (Brno severní dráha).
Roku 1870 převzala provoz BRD společnost StEG. Na rosické nádraží StEG přesunula výtopnu ze státního nádraží - společná výtopna se od té doby nazývala „Brünn StEG“ (Brno státní dráha).
Při přestavbě nádraží v letech 1893–1897 vznikla na severním nádraží nová výtopna u řeky Svratky, která patřila KFNB. Její půlkruhová budova s ruční točnou zde stojí dodnes a slouží správě tratí.
V roce 1917 bylo rozšířeno kolejiště výtopny na dolním nádraží (od koleje 24 výše) a byla zprovozněna malá vahadlová točna. Poslední velká oprava na ní byla provedena v roce 1947, zrušena byla kolem roku 2000. V roce 1928 byla modernizována hlavní kloubová točna, která slouží dodnes. V první polovině století existovala ještě točna za vodou mezi 3. kolejí a strojní kolejí na odstavném nádraží B (doložena v letech 1914 a 1929). Vybavení výtopny doplňuje přesuvna z roku 1893, rekonstruovaná v roce 1983.
Heršpická výtopna se po roce 1918 stala (kromě období 1943–1945 a 1947–1964) pobočnou výtopnou podřízenou „Výtopně Brno“. Motorové vozy, provizorně udržované v bývalé výtopně na osobním nádraží u řeky Svratky si vynutily stavbu nových prostor. Roku 1949 byla západně od staniční budovy v Horních Heršpicích zprovozněna nová motorová remíza se čtyřmi kolejemi a jednou dílenskou kolejí. Příjezdová kolej do nové remízy byla zapojena do brněnského zhlaví stanice Horní Heršpice.
V roce 1952 se název „výtopna“ změnil na lokomotivní depo (LD) s následující hierarchií podřízených služeben: pobočné lokomotivní depo (PLD), vozební stanice (VS), strojová stanice (SS) a středisko lokomotivních čet (SLČ). O rok později vzniklo vozové depo (VD) - rozděluje se tedy lokomotivní a vozové hospodářství. Vozovému depu podléhají stanice technických prohlídek (STP), opravny vozů (OV) a stanice technických prohlídek s opravnou vozů (STPO).
Při poválečné stavbě maloměřické stanice vznikla mj. opravna vozů, dezinfekční stanice (zrušená v roce 1992) a lokomotivní depo s točnou a přesuvnou. Roku 1956 zde byla zprovozněna strojová stanice, která byla podřízena LD Brno dolní.
Roku 1964 došlo k reorganizaci brněnských dep. Ze strojové stanice Maloměřice se v souvislosti s rostoucími výkony přepravy na nové Tišnovce a její připravovanou elektrizací stalo LD Maloměřice. PLD Horní Heršpice se změnilo na vozební stanici, organizačně podřízené LD Maloměřice, udržující především motorové vozy. Pracoviště v Horních Heršpicích, udržující elektrické jednotky, spadalo organizačně po LD Brno. V Brně tak zůstala dvě lokomotivní depa: LD Brno (se sídlem na Dolním nádraží) a LD Maloměřice. Zjednodušeně řečeno: do Maloměřic se přesunula údržba převážně lokomotiv určených na nákladní dopravu, na Dolním nádraží zůstaly zejména lokomotivy pro osobní a rychlíkovou vozbu.
Vozové depo Brno v té době mělo v brněnském uzlu čtyři stanice technických prohlídek (u V. nástupiště Hlavního nádraží, na odstavném nádraží B, na Dolním nádraží a v Maloměřicích) a dvě opravny vozů (v Horních Heršpicích a Maloměřicích). Byly zřízeny i pojízdné opravny vozů, náležitě vybavená silniční vozidla, které zajišťovaly opravy vozů v terénu, tzn. převážně v železničních stanicích. Jedna z nich byla přičleněna přímo pod Vozové depo Brno a další pod OV v Maloměřicích. V roce 1985 byla na odstavném nádraží B zprovozněna mycí linka osobních vozů, funkční celoročně kromě období mrazu.
Na krátkou dobu se obě brněnská depa poprvé spojila v roce 1989, ale záhy došlo k jejich opětovnému rozdělení a návratu k původnímu stavu.
Roku 1994 (ke dni 1. 10.) se v rámci pilotního projektu změny organizační struktury lokomotivního a vozového hospodářství na síti ČD obě brněnská depa spojila s vozovým depem Brno v LD Brno se sídlem v Maloměřicích. V následujícím roce (k 1.1.1995) došlo k podstatné organizační změně, kdy se sloučila služba lokomotivního a vozového hospodářství a kdy se název nové organizační jednotky změnil na Depo kolejových vozidel (DKV), na celé síti ČD. DKV, kterých vzniklo celkem 26, v sobě slučovala dosavadní lokomotivní i vozová depa. Jednotlivým DKV byly podřízeny následující služebny: provozní jednotky (PJ), provozní střediska (PS) a provozní pracoviště (PP). PJ a PS zajišťovaly provoz a údržbu vozidel, PP sloužila spíše k odstavování vozidel mezi výkony a jejich obsazování strojvedoucími. V Brně tak vzniklo DKV Brno, které v Brně mělo služebny Brno dolní nádraží, Brno-Horní Heršpice a Brno-Maloměřice. Technické prohlídky prováděli vozmistři na Hlavním nádraží a v Maloměřicích.
Postupně docházelo ke slučování DKV. V první etapě v roce 1997 (ke dni 1. 1.) se počet DKV zredukoval na 11 a k DKV Brno bylo přičleněno zrušené DKV Břeclav. DKV Brno mělo v Brně služebny Brno dolní nádraží, Brno hl. n., Brno-Horní Heršpice a Brno-Maloměřice.
V letech 1998–1999 se redukoval rozsah prací na Hlavním nádraží - zůstalo zde středisko lokomotivních čet (SLČ). Podobně vzniklo SLČ na Dolním nádraží. Tamní depo od té doby sloužilo již jen k deponování muzejních parních lokomotiv. Zbytek areálu využívá firma Lokomont Brno (LMB), která se zabývá nákupem, prodejem a opravami lokomotiv, dále je zde depozitář historických vozidel Klubu přátel kolejových vozidel (KPKV).
V další etapě v roce 2004, při které se došlo k vyčlenění vyšších stupňů oprav z DKV do dvou nových výkonných jednotek DPOV (Dílny pro opravu vozidel), se počet DKV snížil na 8. K DKV Brno připadla ze zrušeného DKV Valašské Meziříčí PJ Veselí nad Moravou. V roce 2004 byly v Brně provozní jednotky Maloměřice (s přidruženými PP v Tišnově, Vyškově a Žďáru nad Sázavou) a Horní Heršpice a provozní středisko na Hlavním nádraží.
Další změny nastaly v prosinci 2007 v souvislosti s vyčleněním ČD Cargo jako samostatné dceřinné společnosti ČD. Počet DKV se snížil na pět. DKV Brno tak svými podřízenými jednotkami územně pokrývalo kraje Jihomoravský, Vysočina a částečně Zlínský. Stav v Brně byl následující: pod PJ Maloměřice spadaly PP Hlavní nádraží, Břeclav, Hrušovany nad Jevišovkou, Skalice nad Svitavou, Tišnov, Vyškov a Znojmo, z heršpické PJ se stává PS.
Se vznikem společnosti ČD Cargo přešla přibližně třetina lokomotiv a všechny nákladní vozy ČD. Organizační struktura ČD Cargo má z pohledu vozidel 9 provozních jednotek (PJ), které jsou dále rozdělena na provozní pracoviště (PP). Pod PJ spadají personálně strojvedoucí. Provozní ošetření kolejových vozidel, údržbu a malé a střední opravy zajišťují 3 střediska oprav kolejových vozidel (SOKV), kterým podléhá 6 opraven kolejových vozidel (OKV). Brno takto spadá pod PJ Brno, PP Brno, SOKV Ostrava (elektrické lokomotivy střídavé trakce pod SOKV České Budějovice) a OKV Brno-Maloměřice. OKV Brno-Maloměřice převzalo od ČD areál opravny vozů v Maloměřicích.
V roce 2008 došlo k přesunu pracovníků posunu (posunovači, vedoucí posunu, nádražní apod.) z provozních obvodů (PO) bývalých železničních stanic do struktury DKV, která od té doby zajišťují veškerý posun v osobní dopravě u ČD.
Za účelem centralizace řízení provozu a údržby vozidel a organizačního oddělení těchto činností bylo v roce 2018 (ke dni 1. 7.) zrušeno stávajících pět DKV a nahrazeno trojicí OCÚ (Oblastní centrum údržby) a trojicí OCP (Oblastní centrum provozu). Brno spadá pod OCÚ Východ (se sídlem v Brně) a OCP Východ (se sídlem v Olomouci). Vedení OCÚ Východ sídlí v Maloměřicích. Podřízené výkonné jednotky OCÚ střediska údržby (SÚ) jsou v Brně v Maloměřicích a Horních Heršpicích. Pod OCP spadají regionální provozní pracoviště (RPP) a níže postavená provozní pracoviště. V Brně jsou RPP Brno-Maloměřice, PP Brno hl. n. a PP Brno-Horní Heršpice.
V roce 2021 (ke dni 1. 7.) došlo v rámci nové organizační struktury Českých drah ke změně OCP na Oblastní ředitelství osobní dopravy (OŘOD) Západ, Střed a Východ.
Fotografie z jednotlivých brněnských dep najdete na stránkách stanic:
Pro přehlednost je níže uveden seznam zařízení (točen a přesuven) v jednotlivých brněnských depech a jejich základních parametrů. Nejsou však uvedeny všechny točny z nejstarších dob (například na horním nádraží byla na přelomu 19. a 20. století celá řada točen na odstavném nádraží i v samotném kolejišti). U proměnlivých informací je uveden rok doložení záznamu (ne rok provedení změny).
depo | zařízení | popis |
Hlavní nádraží | točna (u rotundy) | - vznik 1893–1897, přestavba 1930, slouží dodnes - průměr 12,17 m (1919) / 14,50 m (1923) / prodloužení na 16,0 m (1930) - nosnost 150 t (1967) / 120 t (1971) |
Horní Heršpice | točna (u haly EKV) | - vznik 1869, po opravě 2020 slouží dodnes - průměr 20,03 m (1919) / 23,6 m (1971) - nosnost ??? t |
Dolní nádraží | točna I („na Hejbalce“) | - vznik 1918, velká oprava 1947, zrušení ± 2000 - průměr 20,04 m / po opravě 20,00 m - nosnost ??? t |
točna II (u vodárny) | - vznik 190x, přestavba 1930 (náhrada točnou III), slouží dodnes - průměr 14,58 m / 17,05 m (1930) / 22,00 m (1964) - nosnost 180 t (2011) | |
točna III („na hřbitově“ / „za vodou“) | - vznik 191x, zrušení 1930 (náhrada točny II) - průměr 17,05 m - nosnost ??? t | |
přesuvna | - vznik 1893, rekonstrukce 1983, slouží dodnes - délka 15,65 m (2011) - nosnost 130 t (2011) | |
Maloměřice | točna | - vznik 195x, slouží dodnes - průměr 26 m (1967) - nosnost 160 t (1967) / 350 t (2011) |
přesuvna | - vznik 195x, slouží dodnes - délka 25 m (1967) / 26 m (2011) - nosnost 200 t (1967) / 350 t (2011) | |
Obsah webu podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci (CC BY-SA 4.0).
Webarchivováno Národní knihovnou ČR. |